Místo Bruselu do náruče Pekingu?

Čína se pomocí investic a diplomacie snaží zvyšovat svůj vliv ve střední Evropě. V Bruselu tyto její aktivity budí již nějaký čas obavy, ale nyní se začíná ukazovat, že Pekingu stojí v cestě řada finančních, politických a regulačních překážek. Lili Bayer na stránkách Politico proto tvrdí, že vliv Číny v regionu střední a východní Evropy nemusí dosahovat rozměrů, kterých se někteří lidé obávají.

Čínský projekt Nové hedvábné stezky sebou nese obrovské částky investované do infrastruktury, dopravních a logistických sítí. Cílem je mimo jiné ulehčit čínským výrobkům cestu do Evropy. Čínská vláda odhaduje, že její země doposud ve střední a východní Evropě investovala 8 miliard dolarů. V tomto regionu žije asi 120 milionů lidí a pro Čínu představuje poměrně nezmapovanou oblast. Vzájemný obchod sice roste, ale Peking si představoval, že jde o ucelenou skupinu zemí, která bude spolu s ním pracovat na implementaci investičních projektů. Jenže praxe je značně rozdílná.

Jednotlivé země střední a východní Evropy mají jednak rozdílné zájmy a cíle, navíc se liší i jejich právní rámec. Největší část čínských investic v regionu proudí do Maďarska. Pro něj je Čína jednak zdrojem kapitálu, ale také možnou pákou, kterou by maďarská vláda mohla používat při jednání s institucemi EU. Tamás Matura z budapešťské Corvinus University ovšem tvrdí, že čínské investice do unijních zemí ze střední a východní Evropy jsou stále poměrně omezené a některé státy za posledních pět let nezaznamenaly příchod žádného významného investora z Číny. 

Větších úspěchů Čína dosáhla na Balkáně a zejména v zemích jako Srbsko, Černá hora či Bosna a Hercegovina. Ty nemohou těžit z fondů EU a také se nemusí řídit regulačními pravidly Evropské unie. Vlády těchto zemí tak vítají čínské ekonomické aktivity a snaží se o posílení přátelských vztahů s touto zemí. Nejvíce to platí o Srbsku, kde Čína nakupuje továrny a financuje stavbu silnic, železnic, mostů a energetických projektů. Nejvýznamnějším projektem by se měla stát železniční trať spojující Budapešť a Bělehrad, na které by se měly vlaky pohybovat rychlostí dosahující až 200 km/h. 

Analytici tvrdí, že větším překážkám bude Čína čelit u zemí, které jsou členy EU. Do těch už z EU proudí peníze z jejích fondů a také jsou vázány jejími právními normami a regulací. Na Baltu se čínský zájem soustředí zejména na logistiku a dopravu a například Lotyšsko doufá, že jeho přístavy budou sloužit pro dopravu čínského zboží do Skandinávie. Una Aleksandra Berzina-Čerenkova z Latvian Institute of International Affairs ale tvrdí, že „za současné situace je těžké si představit, že by nějaký významný projekt vyžadoval finance z čínské strany“. Podle ní její země nemůže Číně garantovat vítězství v investičních tendrech.

Některé země ovšem vnímají Čínu jako partnera, se kterým se jedná lépe než s Bruselem. Viktor Orbán v květnu v televizním rozhovoru uvedl, že „je stále více urážející, jak pár vyspělých zemí neustále poučuje většinu světa o lidských právech, demokracii a tržní ekonomice“. A dodal: „Všichni už toho mají dost a nejsilnější z těchto zemí je Čína.“