Slovensko objevuje mafii, napsal v deníku La Repubblica spisovatel Roberto Saviano, který se sám před mafií musí skrývat. Jak tomu vždy za dramatických okolností bývá, jediným důkazem existence kriminálních organizací je prolitá krev, dodává. Ján Kuciak - jak vyplývá z dosavadního vyšetřování - přišel o život kvůli své práci. Poslední dobou se zabýval vztahy mezi byznysem, 'Ndranghetou a politikou. Tento systém, uvádí Saviano, funguje vždy podle stejného algoritmu: 'Ndrangheta přinese kapitál, podnikatel jej investuje, politik vše usnadní a všem stranám z toho plyne exponenciální zisk.
Vražda Jána Kuciaka připisovaná 'Ndranghetě nemá v dosavadní praxi této kalábrijské mafie precedens - ta se dosud útokům na novináře vyhýbala. Nejsem jediný, kdo si myslí, že vraždu si mohla objednat italská mafie, ale vykonali ji zabijáci slovanského původu, píše Saviano. Napovídají tomu detaily: k vraždě došlo v domě, Kuciakova dívka byla střelena do hlavy. Mafie takový čin obvykle vykonává na ulici (aby byl co nejvíce veřejný). 'Ndrangheta a další italské mafie v poslední dobře sahají spíše po fyzických výhružkách, anebo se snaží novináře zdiskreditovat. Pokud se stopa spojená s 'Ndranghetou potvrdí, bude to znamenat, že organizace byla nucena zasáhnout rychle, aby zabránila šíření informací. Jinými slovy, neměla čas Kuciaka očernit, potřebovala jej zkrátka zastavit.
Jestliže mafie k takové akci přikročí, musí počítat s represí, pozorností médií, ohrožením byznysu. To vše už patrně zvážila. Znamenalo by to, že obětování určité části byznysu a organizace kryje nějaké vyšší a komplexnější zájmy. Potvrdí-li se zapojení 'Ndranghety, znamená to, že vůči novinářům zavedla novou teroristickou strategii. Chtěla v tom případě prostřednictvím Kuciakovy vraždy vzkázat: "Dosáhneme na každého, všichni jste ohrožení."
Politici zemí východní Evropy z napojení na organizovaný zločin netěží jen finančně, ale získávají návdavkem politické posvěcení: stane-li se dané místo uzlem investic mafie, mnohdy to vyvolá i nabuzený hospodářský růst země, píše Saviano.
Mafiánské kriminální organizace se dají pokládat za první západní podnikatelské skupiny, které udržovaly nepřerušené vztahy s komunistickými režimy, a tímto způsobem se usadily v celé východní Evropě. Za komunismu nemohly mafie kupovat majetek, ale mohly počítat se dvěma věcmi: politická korupce jim umožnila získat kontrolu nad nelegální přepravou a měly také monopol na západní zboží, které do zemí reálného socialismu pašovaly.
Z toho důvodu byly po pádu berlínské zdi nejlépe v bývalém východním bloku zavedené právě italské kriminální organizace. Italské mafie se staly berličkou, o níž se opírala křehká buržoazie postkomunistických zemí při ekonomickém rozletu: fungovaly jako prostředníci s italským podnikatelským prostředím, jež v postkomunistické Evropě nenalézalo spolehlivého partnera.
Italské společnosti se chtěly přesunout na východ, ovšem legální cestou to bylo takřka nemožné - komunismus za sebou zanechal jen trosky a zcela zhroucený byrokratický systém. Mafiánské klany v tomto směru poskytovaly kompletní služby - vyřídily administrativní formality a firma mohla zakrátko v novém prostředí fungovat. Mafie západním společnostem zaručovaly levnou pracovní sílu, rychlou produkci a absenci odborů, jinými slovy podnikatelský ráj.
První oblastí obchodu, nad níž se italské organizace pokusily získat monopol, byl obchod se zbraněmi. Tisíce automatických pušek vz 58 v muničních skladech československé armády daly vzniknout velkému obchodu skupin italského organizovaného zločinu. Italské mafie ale se zbraněmi obchodovaly v celé východní Evropě: v roce 1986 jednal klan Nuvoletta o koupi tanku Leopard s tehdejším východním Německem, připomíná Saviano.
Vedle zbraní se tam mafie soustředí na drogy. V tomto ohledu bylo Slovensko v minulosti tranzitní zemí, přes níž se afghánský heroin přepravoval na Západ. V současné Bratislavě, která nebyla připravena na rychlý nárůst turistického ruchu, mají velkou část obchodu - od restaurací po hotely, od marihuany po kokain, od prostituce po hazard - v gesci kriminální organizace.
Východní Evropa je černá díra: ať už jde o praní peněz, anebo o přítomnost nejen italské mafie. Část odpovědnosti lze přičíst Německu. Strategií mafie je usadit se v zemích, které s Německem sousedí. Německá vláda má v těchto zemích silný hospodářský vliv, ovšem na vlastním území ani mimo něj nezavedlo patřičnou kontrolu finančního kapitálu ani východních výrobních řetězců, která dodávají zboží na německý trh. Justice Německa i zemí bývalého východního bloku jsou zcela krátké na to, aby mohly čelit vojenské a hospodářské síle mafií, konstatuje Saviano.