Místo, kde si vyděláváme na živobytí, nás může přivést do hrobu. Pracoviště je jednou z nejčastějších příčin úmrtí ve Spojených státech, upozorňuje Jeffrey Pfeffer z americké Stanford Graduate School of Business, která spadá pod prestižní Stanfordovu univerzitu. Podle jednoho průzkumu bylo kvůli stresu na pracovišti 7 procent lidí hospitalizováno a 61 procent jich uvedlo, že z tohoto stresu onemocněli. Lidé i firmy se už naučili, že musejí chránit životní prostředí. Potřeba chránit i to společenské prostředí jim ale prý nic neříká.
„Podívám se na pracoviště a vidím stres, propouštění, delší pracovní dobu, konflikt mezi rodinou a prací, obrovské množství ekonomické nejistoty,“ říká Pfeffer, který se zabývá organizačním chováním.
Řada dat podle něj naznačuje, že pracoviště je největším zdrojem stresu. Stres způsobuje chronické choroby a chronické choroby jsou největší komponentou obrovitých nákladů na zdravotní péči, podotýká v rozhovoru s webem své alma mater akademik. Stres na pracovišti stojí americké zaměstnavatele 300 miliard dolarů ročně a každoročně může přivodit 120.000 úmrtí, ke kterým by jinak nemuselo dojít, tvrdí v nejnovější knize Dying for Paycheck.
„Nemyslel jsem si, že pracoviště bude pátou hlavní příčinou úmrtí ve Spojených státech,“ odpovídá Pfeffer na otázku, zda při psaní knihy ještě nějak poupravil svoje stanovisko.
Ochota angažovat se v práci je podle Gallupova úřadu nízká. Nízká je i spokojenost v práci, která podle organizace Conference Board zároveň neustále klesá. Naopak nedůvěra v management je podle Edelmanova indexu důvěry vysoká. Růst mezd (minimálně v kontextu USA) stagnuje, zatímco průzkumy Kaiser Foundation ukazují, že zdravotní pojištění podporované zaměstnavatelem využívá méně lidí než v minulosti, podepírá akademik jednu ze svých tezích, podle níž se pracovní prostředí stalo „otřesně nelidské“.
Firmy se už dokážou starat o to, jaké dopady má jejich činnosti na životní prostředí. Pořád ale dělají spoustu věcí, které ubližují těm, kdo pro ně pracují. Důvodem podle Pfeffera může být přesvědčení, že lední medvědi, pralesy a oceány se nedokážou samy bránit, zatímco u lidí se určitá míra aktivity a schopnosti nést zodpovědnost za vlastní blaho očekává.
„Mám za to, že lidé si nemusí nutně všímat, poznat nebo uvědomovat, co se na pracovišti děje. Do té míry…že si myslí, že to je nevyhnutelné. Všichni musejí pracovat dlouho a cítit se mizerně,“ podotýká Pfeffer. Sám prý občas zaslechne, že když se někomu v práci nelíbí, ať ji změní. Jenomže to se snáz řekne než udělá, podotýká autor.
Situaci by podle něj mohly změnit žaloby podobné těm, kterým čelily tabákové společnosti. „Kdybych si měl vsadit na to, jak se to změní, tak nějaká firma se ocitne před soudem, někdo vysoudí obrovitou částku, a to strhne lavinu," podotýká.
Zdroj: www.gsb.stanford.edu