Karel Marx se narodil před dvěma sty lety a je stále zdrojem kontroverze. Třicet let po pádu Berlínské zdi a kolapsu Sovětské říše stále existují lidé, kteří si idealizují Marxe i jeho ideologii. Podle Rusella A. Bermana z Politico přitom jde i o některé „privilegované intelektuály ze Západu“ a to bychom neměli brát na lehkou váhu.
„Podobní lidé často zapomínají, že marxistická doktrína vedla ke vzniku brutálních diktatur,“ píše Berman. Na Marxově díle pak podle něj bije do očí naprostá jistota, s jakou autor předkládá svá tvrzení. Ta nenechávají prostor pro pochyby a postrádají jakoukoliv zpětnou vazbu a hlubší zájem o to, zda realita skutečně vypadá tak jako předkládané teorie.
Pro Marxe je veškerý historický vývoj dán třídním bojem. Technologie, ideje či kultura nemají význam, pravda je jen jediná, „třídní“. V tomto přístupu pokračovali bolševici, kteří s nezviklatelným přesvědčením posílali své politické oponenty do pracovních táborů či na šibenici. U Marxe neexistoval prostor pro jednání a kompromisy, nebo pro politiku jako takovou. Stát byl pro něj jen nástrojem buržoazie a to mohli změnit jen komunisté tím, že eliminovali třídní rozdíly.
V praxi ale komunismus vedl pouze k tomu, že vznikly nové elity, které hovořily o rovnosti, ale samy si uzurpovaly moc a privilegia. Marxismus nevedl ani náhodou k eliminaci státu, ale naopak k jeho přebujelosti a všudypřítomnosti v celé společnosti. Marxismus tedy nebyl cestou k egalitářské společnosti, ale nástrojem, který straničtí aktivisté a gauneři využili k získání moci. Marx se také vyjadřoval pohrdavě o filozofech s tím, že ti pouze popisují svět, ale my potřebujeme jeho změnu. Takový přístup dával stranou jakékoliv etické otázky, nutná byla změna za jakoukoliv cenu.
Komunismus se nakonec stal systematickým násilím na společnosti. Marxovi obdivovatelé ale stále tvrdí, že jeho cíl byl dobrý, protože chtěl pomoci chudým. Jenže on nebyl ani zdaleka jediným člověkem, který se o podobná témata zajímal. Jedna stránka z díla Dickense vydá za celý Marxův Kapitál. „Pokud by Marx nebyl prohlášen za ideologického vůdce bolševické revoluce a jeho dílo používáno k ospravedlnění desetiletí teroru a diktatury v Rusku, nikdo by o něm dnes nehovořil,“ tvrdí Berman, který působí na Stanford University a Hoover Institution.
Zdroj: Politico