Padá Evropa do dalšího útlumu, nebo jen škobrtla?

Eurozóna si v roce 2017 užívala nejrychlejšího tempa ekonomického růstu za posledních deset let. Do roku letošního tak vstupovala ve stavu euforie, někteří ekonomové hovořili o její znovuobjevené dynamice. Pak ale přišel šok, data začala ukazovat na zpomalení a začalo se hovořit o možném pádu do další stagnace. Ekonom Marco Buti pracující pro Evropskou komisi a jeho kolega Reuben Borg ovšem tvrdí, že přehnaný pesimismus není namístě.

Podle projekcí Evropské komise je současný vývoj jen dočasným jevem, který pravděpodobně odráží hned několik přechodných faktorů včetně špatného počasí, stávek a načasování Velikonoc. Současné projekce EK tak předpokládají, že růst ekonomiky eurozóny se letos udrží na 2,3 % a příští rok mírně klesne na 2 %. V grafu je vyznačen vývoj produkční mezery v eurozóně spolu s historickým a očekávaným vývojem produktu a jeho jednotlivých komponent – vládní spotřeby, zásob, spotřeby domácností, investic a čistých exportů:



Pokračující optimismus je podle ekonomů založen zejména na tom, že i když nyní došlo k určitému zhoršení sentimentu, stále nejde o nijak dramatický jev. Evropská ekonomika by také měla částečně těžit z procyklické fiskální stimulace v USA. V neposlední řadě pak sice došlo k určitému zvýšení tenzí na trzích, ale finanční podmínky zůstávají přívětivé jak v případě domácností, tak u firemního sektoru. 

V delším období by měl hrát rozhodující roli „silný fundament“ a eurozóna by tak stále mohla růst nad trendem. Očekává se tedy, že nezaměstnanost bude dál klesat, inflace se bude zvyšovat pouze postupně. Pozitivní je šířka oživení, které se týká všech regionů měnové unie, což je také dalším argumentem pro pokračování boomu. Druhý obrázek vyznačuje vývoj slabých stránek ekonomiky eurozóny – srovnává stav z roku 2015 a očekávanou situaci v letošním roce u míry volných kapacit na trhu práce, tlaků na dlouhodobě nízkou inflaci, závislosti na vnějších přebytcích a u investiční mezery:



Podle Evropské komise je i přes klesající nezaměstnanost stále zřejmý velký objem volných kapacit na trhu práce. Je tudíž pochopitelné, že růst mezd zůstává utlumený i přesto, že produkční mezera se postupně uzavírá. Nízké mzdy a špatné podmínky na trhu práce panující v některých regionech mohou „živit sociální nepokoje a hrozbu populismu“. Také stojí v cestě zvýšení inflace. Komise rovněž tvrdí, že je třeba se zbavit velké závislosti na zahraniční poptávce jak u samotných čistých exportů, tak v případě investic, které by měly více záviset na vývoji domácí poptávky. 

Projekce tedy vyznívají optimisticky, ale zmínění ekonomové uznávají, že rizika se přece jen poslední dobou zvýšila. Týká se to jak eurozóny samotné, tak ekonomiky globální. Zmiňována je zejména americká politika, a to jak v oblasti fiskální, tak u mezinárodního obchodu. Současná fiskální stimulace totiž zvyšuje hrozbu dlouhodobě neudržitelné dluhové dynamiky a prohlubování globálních nerovnováh. Zapomínat nelze ani na obavy z finanční nestability a možnost prudšího propadu trhů. Eurozóna by na podobné hrozby měla reagovat zvyšováním své odolnosti, což v praxi znamená zejména snižování dluhů některých zemí a „dokončení měnové unie“. 

Zdroj: VoxEU