Před delší dobou jsem tu psal o výborné knize „Zrozeni k běhu“. Ta mimo jiné hezky popisuje, jak firmy jako tlačí na trh běžeckou obuv, která může být mírně řečeno kontraproduktivní. Nohám totiž navzdory marketérům spíše škodí, než pomáhá. Pokud by se tento hrad postavený na písku sesypal, mělo by to bezesporu značné investiční následky pro většinu „sportovních“ akcií. A podobná situace nepanuje pouze v tomto odvětví, ale i u jiných, ještě těžších korporátních vah.
Minulý týden jsem tu psal o a s tím, že na tuto společnost útočí svým flexibilnějším výzkumem a investicemi menší „žraloci“ a ona se s tím snaží vypořádat restrukturalizací. Ta by jí měla umožnit rychlejší vývoj nových výrobků a reakci na měnící se trendy na trhu. Shodou okolností minulý týden na WSJ psali o tom, jak potravináři čelí tlaku spotřebitelů, kteří se odklání od balených potravina polotovarů směrem k potravinám čerstvým (i WSJ pak poukazoval na tlak menších firem, které dosahují vyšší kvality za nižších cen). A na aktuálně.cz jsme si minulý týden mohli přečíst rozhovor s Margit Slimákovou, kde mimo jiné zaznělo:
„Kdybychom kupovali jen základní potraviny, nepotřebovali bychom v podstatě potravinářský průmysl, jenž vydělává na tom, že co nejlevnější suroviny zpracovává do co „nejzázračnějších“ potravin. A aby se jejich produkty staly návykovými, dělají je co nejsladší nebo co nejslanější, aby se na nich stalo tělo závislé. Pak ještě přidají celou řadu aditiv pro zvýraznění chuti, abychom se k těmto potravinám vraceli a přejídali se jimi. Zatímco když si koupíme, nejlépe u farmáře, vajíčka nebo plnotučné jogurty, tak jimi se přejídat nebudeme, nemusíme je kupovat tak často, a ušetříme ještě spoustu peněz, protože neplatíme za zpracování a přídatné látky“
Slimáková poukazuje i na to, že „lidi v americkém limonádovém průmyslu mají za instrukce odvádět pozornost od problémů, svádět tloustnutí na nedostatek pohybu, používat celebrit, vnucovat se menšinám, lobovat mezi politiky, financovat jejich kampaně a útočit na vědecké studie“. Dodává, že toto konstatování „pochází z výborně rešeršované knihy americké právničky Michele Simonové, která se již přes dvacet let věnuje mapování potravinářského průmyslu, jeho politice a lobby a přirovnává jeho praktiky k praktikám tabákového průmyslu“.
Žijeme v zajímavých časech. Na spadnutí jsou možná obrovské změny u automobilek a přilehlých odvětví, což je jedna z nejvýznamnějších součástí světové ekonomiky. Mění se od základu energetika (což s tím souvisí) – pokračuje například hon za obnovitelnými energiemi, ze Spojených států se stala země, která razantně mění nabídkovou stranu globálního ropného trhu. Během pár let se z velké části populace stali závisláci na chytrých mobilních telefonech a můžeme jen hádat, jaký tento posun bude mít dopad na děti. Existuje reálná šance, že stojíme na pokraji doby, kdy dojde k velkému nahrazování zaměstnanců roboty a umělou inteligencí. a spol. drtí tradiční maloobchod. A našlo by se toho více.
Celkově nám tedy padá jeden „nezpochybnitelný“ model za druhým (a nejen v ekonomii – stačí se podívat na mezinárodní let černých labutí z Bílého domu). Je možné, že by nakonec podobný zlom přišel u relativně minoritní záležitosti, jako je běžecká obuv, či mnohem významnější věci, jakou je jídlo a způsob stravování obecně? Dnes je populární kritizovat Elona Muska a sám tu ohledně Tesly, či přesněji řečeno její „zářné“ budoucnosti píši se skepsí. Jeho portrét by ale možná měli mít pověšený v kanceláři všichni ředitelé a manažeři obrovských korporátních gigantů, kteří se domnívají, že jejich byznys je od revolučních změn ušetřen a v budoucnu se bude jen tak dolaďovat. Přesně tak totiž uvažovali šéfové velkých automobilem od až po . A možná tak uvažují i šéfové velkých potravinářů. Jde o jen to, zda jsme zrozeni k běhu, či k tomu, abychom se nechali oblbovat.