Křišťálových koulí, ze kterých se věští budoucnost samořídících aut, je celá řada. Ekonom Timothy Taylor na svém populárním blogu The Conversable Economist v této souvislosti doporučuje novou studii pojmenovanou America’s Workforce and the Self-Driving Future Realizing Productivity Gains and Spurring Economic Growth. Jejími autory jsou Charles Carson, Erica Groshen, Susan Helper, John Paul MacDuffie, W. David Montgomery a Richard Mudge.
Studie mimo jiné prezentuje následující odhady přínosů, které by v roce 2050 měly autonomní vozy vytvářet pro celou společnost a pro spotřebitele. Zdaleka největší položky představuje zlepšení kvality života pramenící ze snížení počtu nehod, ekonomický dopad tohoto snížení a také hodnota nově získaného času:
Studie poukazuje na „vysokou pravděpodobnost, se kterou autonomní vozy povedou k revoluci v americké ekonomice způsobem, který nebyl zaznamenán od poloviny dvacátého století. Ve skutečnosti je těžké předpovědět technologické a další změny, které se již objevují na horizontu a přispějí k ekonomickému růstu a zvýšení produktivity. Autonomní vozy reprezentují nejlepší příležitost pro snížení závislosti na ropě a zvýšení dostupnosti nízkonákladové mobility“. Uvedená tabulka přitom odhaduje úspory ze snížené spotřeby ropy na 58 miliard dolarů.
Taylor poukazuje i na to, že vedle přímých přínosů se dá očekávat také obrovská změna ve způsobu života, tvorbě pracovních míst, vlastnictví aut a dalších oblastech. Studie v této souvislosti poukazuje na rozvoj americké sítě dálnic, který nastal v padesátých letech. Ten podle ní z každého investovaného dolaru generoval 6 dolarů ekonomické aktivity tím, že snížil dobu přepravy osob i zboží. Jeho přínosy šly navíc „daleko za hranice toho, co bylo očekáváno na základě běžných analýz“. Tehdejší studie například tvrdily, že jen asi 33 % postavených dálnic bylo ekonomicky ospravedlnitelných. Bral se ovšem v úvahu objem dopravy z roku 1956, ale skutečnost se nakonec vyvíjela úplně jiným způsobem. Nejvíce pak z nových dálnic nakonec netěžily logistické a přepravní firmy, ale firmy ze služeb a nevýrobních sektorů.
Při zpětném pohledu je zjevné, že nově vybudovaný systém dálnic přinášel soustavně více přínosů, než se dříve čekalo. A poptávka po jeho užívání také značně předčila původní odhady. Je proto dost dobře možné, že podobný efekt se dostaví u autonomního řízení. Mimo jiné může totiž zajistit větší flexibilitu, snížit dopravní zatížení a umožní pracovat během jízdy na něčem, co nás baví nebo co potřebujeme dodělat. Lidé možná budou ochotnější cestovat do práce na delší vzdálenosti, což se může projevit na nezaměstnanosti, a to zejména u lidí s nižšími příjmy. Celkově by se měla zvýšit flexibilita trhu práce a počet dostupných pracovních příležitostí.
Co se týče ztráty pracovních míst, budou na prvním místě řidiči nákladních automobilů. Otázkou ale podle studie je, zda nakonec nedojde k segmentaci trhu, kdy řidiči přeberou vozy na hranicích měst a budou zajišťovat dopravu po metropolitních oblastech. Studie každopádně očekává, že větších změn v tomto odvětví se zřejmě dočkáme tak za 30 let v době, kdy již bude příslušná technologie dostatečně vyspělá. A minulost ukazuje, že pokud nastává nějaká hluboká technologická změna, celkový počet pracovních míst neklesá, naopak roste. V tomto konkrétním případě budou vytvářena zejména místa v oborech a firmách zajišťujících provoz a servis autonomních vozů a jejich flotil. Ekonomika by navíc měla těžit z celkového snížení nákladů, což by se mělo projevit na disponibilních příjmech domácností a následně rozkvětu úplně nových odvětví a společností, uzavírá Taylor.
Zdroj: The Conversable Economist