Francie je podle hlavního ekonoma francouzské banky Natixis Patricka Artuse „jedinou členskou zemí eurozóny, která dokáže využít to, že euro má status rezervní měny“. Artus ve své nové analýze vysvětluje, jak k tomuto závěru došel, a zároveň se ptá, co by mohlo tento stav změnit a zda v sobě skrývá nebezpečí.
Země jádra eurozóny, tedy Německo, Francie, Nizozemí, Belgie, Rakousko a Finsko, mají podle ekonoma pozici zemí, které vydávají rezervní měnu. Periferii mezi ně řadit nemůžeme, protože investoři ze zbytku světa do dluhopisů zemí v této části eurozóny investují jen minimálně. Jejich zájem o obligace jádra je naopak značný, což se projevuje i na výši výnosů těchto cenných papírů.
Artus následně poukazuje na vývoj vládních rozpočtů a veřejných dluhů v zemích jádra – viz následující dva grafy. Francie je podle něj „jedinou evropskou zemí, která pozici země vydávající rezervní měnu využívá, a to tím, že udržuje vysoké rozpočtové deficity a její veřejné dluhy se zvyšují“. U zbytku jádra naopak dochází k postupnému snižování poměru veřejného dluhu k HDP:
Dělá Francie v této oblasti chybu, která by se jí v budoucnu mohla vymstít? Podobně jako ona se chovají i Spojené státy či Velká Británie. Tedy země, které také disponují populárními rezervními měnami a které zároveň dosahují vysokých rozpočtových deficitů a jejichž zadlužení se zvyšuje. Francie je také stále schopna financovat své deficity dluhy se sazbami s nízkou rizikovou prémií nad výnosy německých vládních obligací.
Nicméně Artus varuje, že nelze ignorovat možnost, že se Francie v očích investorů posune z jádra na periferii. V tu chvíli by ale podle ekonoma museli investoři hledat za její obligace odpovídající náhradu, což by nebylo jednoduché, jelikož veřejný dluh Francie představuje 40 % celkového veřejného dluhu jádra. Teoreticky by ji na její pozici mohlo nahradit Španělsko, ale podle Artuse jeho fiskální pozice není o nic silnější než ta francouzská.
Zdroj: Natixis