Velká Británie měla k jednání o brexitu přistupovat jako ten, kdo dobře zná vnitřní fungování Evropské unie. Mohla by tak mít výhodu: Po 40 letech zkušeností odhadnout dopředu každý krok druhé strany, znát všechny její silné a slabé stránky. Pro London School of Economics to píše Piers Ludlow, ovšem s tím, že překvapivě nastala úplně opačná situace. Britové totiž nedovedli zužitkovat uvedený potenciál a namísto toho „se potáceli jednáním o brexitu, jako kdyby s EU jednali poprvé v životě“.
Podle Ludlowa sice v Británii jsou lidé, kteří dobře vědí, jak EU funguje a jak s ní jednat. Při „polarizovaných jednáních o odchodu“ byl ale jejich názor zlehčován a nedostal se do „středního proudu“. Někdy byli dokonce vnímáni jako ti, kteří se zastávají EU a chtějí v ní setrvat a výsledkem je „nepochopitelně malé porozumění Unii“, a to jak před rokem 2016, tak po něm.
Vážnou chybou bylo například nepochopení skutečných přínosů jednotného trhu. Nejde totiž jen o bezcelní zónu, a i kdyby se Britům podařilo dojednat přístup na evropské trhy bez cel, „nebude to ani zdaleka tolik, co mají dnes“. Již od osmdesátých let se totiž fungování jednotného trhu odvíjí zejména od eliminace bariér, které nejsou založeny na clech, ale na jiné regulaci. Britové to ovšem podle Ludlowa ignorují.
Další hrubou chybou bylo načasování jednání. Každý, kdo rozumí EU, totiž ví, že funguje na základě jasně daných časových harmonogramů, ovšem Britové nebyli schopni si takový harmonogram vytvořit a držet se jej. A zažádali o odchod z Unie, aniž by měli jasno ohledně základních rysů tohoto kroku. Přitom aktivace Článku 50 byla jednou z jejich největších zbraní, protože v ní mohli nechat EU čekat a zatím si ujasnit vše potřebné. Oni si ale vlastní ukvapeností namísto toho vážně oslabili svou vyjednávací pozici.
Chyb bylo ještě mnohem více. Británie například podcenila význam irské otázky a neodhadla, o čem EU bude ochotná jednat, a o čem ne. Uvěřila například těm, kteří tvrdili, že její vyjednávací pozice je silná díky tomu, že evropské firmy si budou chtít za každou cenu ponechat přístup na britský trh. V neposlední řadě se pak pracovalo s předpokladem, že EU bude vnitřně rozdělená, zatímco Britové budou postupovat jednotně. Realita se nakonec ukázala přesně opačná. Zatímco EU se sjednotila, Britové nebyli schopni dosáhnout dohody v mnoha klíčových oblastech.
Ludlow vše považuje za důkaz toho, jak povrchně Britové Unii rozumí. Několik britských politiků současný vývoj předpovídalo od samého počátku, ale „většina elit propadla iluzím o EU“. Zatím není jasné, co to vše přinese. „V Evropě jsme byli po celá desetiletí, nyní sledujeme depresivní divadlo brexitu, které nám ukazuje, že jsme vlastně nevěděli, co to pro nás znamená,“ uzavírá Ludlow.
Zdroj: LSE