Využívání a zneužívání dat ze strany a dalších technologických společností konečně dostává oficiální pozornost, jakou si zaslouží. Budou uživatelé v ekonomice digitálních platforem, kde se nejhodnotnější komoditou světa stávají právě osobní data, svými pány, anebo otroky?
Vyhlídky na demokratizaci ekonomiky platforem zůstávají mdlé. Algoritmy se vyvíjejí takovými způsoby, které firmám umožňují profitovat z našeho dřívějšího, současného a budoucího chování – z toho, co Shoshana Zuboff z fakulty podnikání Harvardovy univerzity popisuje jako náš „behaviorální přebytek“. Digitální platformy už v mnoha případech znají naše preference lépe než my sami a mohou nás postrkovat k takovému jednání, které dokážou ještě víc zhodnotit. Opravdu chceme žít ve společnosti, kde jsou na prodej naše nejniternější touhy a projevy osobních pohnutek?
Kapitalismus vždy vynikal ve vytváření nových přání a tužeb. Technologické firmy však tento proces pomocí velkých dat a algoritmů jednak zrychlily, ale i převrátily. Namísto vytváření nového zboží a služeb v očekávání toho, co by si lidé mohli přát, už vědí, co chtít budeme, a prodávají nám naše budoucí já. Ještě horší je, že používané algoritmické procesy často dál přenášejí genderové a rasové předsudky a lze jimi manipulovat za účelem zisku či politického zvýhodnění. Všichni sice máme nesmírný prospěch z digitálních služeb, jako je vyhledávání Google, ale neupsali jsme se jim proto, aby katalogizovaly, formovaly a zobchodovaly naše chování.
Páni, nebo otroci?
Aby se to změnilo, bude zapotřebí zaměřit se přímo na převládající obchodní model, konkrétně na zdroj ekonomických rent. Tak jako vlastníci půdy v sedmnáctém století těžili renty z inflace ceny pozemků a tak jako industrialisté bohatli z nedostatku ropy, dnešní provozovatelé digitálních platforem dobývají hodnotu skrze monopolizaci vyhledávání a služeb e-shopů.
Jistěže, je předvídatelné, že sektory s vysokými síťovými externalitami (kde přínosy pro jednotlivé uživatele rostou jako funkce celkového počtu uživatelů) budou plodit velké společnosti. Právě proto v minulosti tak nabobtnaly telefonní společnosti. Problém není ve velikosti, ale v tom, jak firmy zacházejí se svou mocí na trhu.
Dnešní technologické společnosti svých rozsáhlých sítí původně využívaly k tomu, aby daly prostor rozmanitým dodavatelům, což spotřebitelům značně svědčilo. umožnil malým vydavatelům prodávat své tituly (včetně mé první knihy), které by se jinak do regálů v místním knihkupectví nedostaly. Vyhledávač Google kdysi zobrazoval pestrou paletu poskytovatelů, zboží a služeb.
Dnes však obě společnosti regulací toho, které produkty uživatelé uvidí, a upřednostňováním vlastních značek (z nichž mnohé mají zdánlivě nezávislá jména) využívají svého dominantního postavení k potlačování konkurence. Zároveň platí, že společnosti, které si na těchto platformách neplatí reklamu, se ocitají v těžké nevýhodě. Jak argumentuje Tim O’Reilly, takové dobývání renty časem oslabuje ekosystém dodavatelů, jimž platformy měly původně sloužit.
Potřeba nové regulace
Tvůrci ekonomických politik by neměli jednoduše předpokládat, že všechny ekonomické renty jsou stejné, a měli by se snažit porozumět, jak algoritmy platforem rozdělují hodnotu mezi spotřebitele, dodavatele a samotnou platformu. Zatímco některé alokace mohou reflektovat skutečnou konkurenci, jiné pohání spíš odsávání hodnoty než její tvorba.
Potřebujeme tudíž vyvinout novou správní strukturu, což začíná od tvorby nového slovníku. Jestliže například provozovatele platforem nazýváme „technologickými obry“, naznačujeme, že investovali do technologií, z nichž teď těží, přestože stěžejní technologie (od internetu po GPS) ve skutečnosti financovali daňoví poplatníci.
Široce rozšířené využití daňové arbitráže a pracovníků na dohodu (s cílem vyhnout se nákladům na zdravotní pojištění a další zaměstnanecké výhody) navíc naleptává trhy a instituce, o něž se ekonomika platforem opírá. Neměli bychom tedy hovořit o regulaci, ale jít dál a přijmout pojmy jako je spoluutváření. Vlády mohou, a měly by, trhy formovat, aby zajistily, že kolektivně vytvářená hodnota slouží společným účelům.
Ani politika ochrany hospodářské soutěže by se neměla zaměřovat výhradně na otázku velikosti. Rozbití velkých společností by problémy s dobýváním hodnoty či zneužíváním práv jednotlivce nevyřešilo. Není důvod předpokládat, že řada menších Googlů a Facebooků by fungovala jinak nebo vyvinula nové, méně vykořisťovatelské algoritmy.
Základní ekonomickou výzvou naší doby je vytvořit prostředí, které odměňuje skutečnou tvorbu hodnoty a postihuje její dobývání. Vlády teď naštěstí také vytvářejí platformy k identifikaci občanů, výběru daní a poskytování veřejných služeb. Jelikož v raných dnech internetu panovaly obavy z úředního zneužívání dat, velkou část současné datové struktury vystavěly soukromé společnosti. Dnes však mají vládní platformy obrovský potenciál zlepšit efektivitu veřejného sektoru a demokratizovat ekonomiku platforem.
Abychom tento potenciál v praxi uskutečnili, budeme muset nově promyslet správu dat, vyvinout nové instituce a vzhledem k vývoji ekonomiky platforem experimentovat s alternativními formami vlastnictví. Podíváme-li se na jeden jediný příklad, data, která lidé generují při používání aplikací Mapy Google nebo Citymapper (či kterékoli jiné platformy spoléhající na technologie financované daňovými poplatníky), by se měla používat ke zlepšování veřejné dopravy a dalších služeb a neměla by vytvářet pouze soukromé zisky.
Samozřejmě že někteří lidé budou tvrdit, že regulace ekonomiky platforem bude brzdit tržní tvorbu hodnoty. Měli by si ale znovu přečíst svého Adama Smithe, jehož ideál „volného trhu“ nebyl osvobozený od státu, ale od rent.
Algoritmy a velká data by mohla být využita ke zlepšování veřejných služeb, pracovních podmínek a blahobytu všech lidí. V současnosti se však tyto technologie používají k podkopávání veřejných služeb, propagaci pracovních dohod, porušování soukromí jednotlivců a destabilizaci světových demokracií – to vše v zájmu osobního zisku.
Novátorství se nevyznačuje pouze tempem pokroku; má také určitý směr. Hrozba, již přináší umělá inteligence a další technologie, nespočívá v tempu jejich rozvoje, nýbrž v tom, jak jsou konstruovány a používány. Naším úkolem je nastavit nový kurs.
Autorka: Mariana Mazzucato je profesorka zaměřená na ekonomii inovací a veřejnou hodnotu a ředitelka Institutu pro inovace a veřejný účel (IIPP) při britské UCL. Je autorkou knihy The Value of Everything: Making and Taking in the Global Economy.
Copyright: Project Syndicate, 2019.
www.project-syndicate.org