Dominantním demografickým trendem tohoto století je stárnutí populace dané poklesem míry porodnosti a stále větší délkou života. „Nikdy předtím nedosahovalo vyššího věku tolik lidí jako dnes. Lidstvu trvalo 99 % jeho historie, tedy až do roku 1800, aby dosáhlo populace ve výši 1 miliardy lidí. Dnes se čeká, že během následujících 35 let přibyde 1 miliarda lidí starších 65 let,“ píše na stránkách VoxEU David Bloom. Dnes jich na planetě přitom žije již 700 milionů. V roce 2050 tak bude na Zemi žít dvakrát více starých lidí než dětí mladších pěti let. A nejrychleji roste počet lidí starších 85 let. Tedy těch, kteří často potřebují speciální péči.
Bloom tvrdí, že stárnutí populace se týká řady zemí, ale rychlost tohoto procesu se bude výrazně lišit. V jeho popředí nyní stojí Japonsko, protože 28 % jeho populace je starší 65 let. Jde o trojnásobek světového průměru. Na opačném konci spektra se nacházejí Spojené arabské emiráty, u nichž je tento poměr dvacetkrát nižší. Ekonomové se v souvislosti s procesem stárnutí populace obávají zejména zmenšujícího se počtu lidí v produktivním věku a nedostatku pracovní síly. K tomu by se mohl přidat pokles cen investičních aktiv a úspor s tím, jak budou své úspory čerpat starší lidé. V neposlední řadě se hovoří o možných fiskálních tenzích vyvolaných rostoucími náklady zdravotní péče.
Stárnoucí populace bude mít tedy pravděpodobně dopad jak na produkční potenciál, tak na poptávkovou stranu ekonomiky. Bloom tvrdí, že celkový efekt by mohl být velký, a to zejména ve chvíli, pokud se přidají efekty vedlejší. Mezi na patří například to, že se lidé budou stále více starat o své starší příbuzné a tato ze statistického hlediska „neformální péče“ má podle dat negativní dopad na ekonomickou aktivitu.
Některé země také budou muset činit složité volby týkající se vládního rozpočtu. Například Spojené státy si budou možná muset vybrat, zda omezí či zruší programy Medicare a Medicaid, nebo zda zvýší zdanění. Bloom tvrdí, že podle některých odhadů budou fiskální dopady stárnoucí populace znatelné více v USA než v Západní Evropě, Číně, Japonsku či Jižní Koreji. Popsaný demografický trend by pak mohl vést i k tomu, že se kapitál začne přesouvat ze zemí se starší populací do těch, kde obyvatelstvo nestárne tak rychle.
Bloom nicméně připomíná, že je důležité udržet si širší perspektivu a nepoukazovat jen na možné ztráty. Tedy nezapomínat na přínosy, které starší populace pro společnost má. Starší lidé například nemusí pracovat za mzdu, ale často jsou aktivní třeba tím, že se starají o svá vnoučata či pracují jako dobrovolníci. Největší výzvu, které budeme možná čelit, tak lze nazvat „přidávání roků života, nebo přidávání života našim rokům“. Jde tedy zejména o to, zda delší život bude znamenat spíše utrpení či naopak.
„Výzvy spojené se stárnutím populace jsou velké, ale ne nepřekonatelné. Je dobrý důvod nevěřit tomu, že demografie určuje náš osud, jak se někdy tvrdí. Jak ukazuje historie i selský rozum, demografické změny vedou ke změnám našeho chování, k technologickým a institucionálním inovacím a reformám, které podpoří pozitivní jevy spojené s demografickými změnami a tlumí ty negativní,“ míní Bloom. Právě k tomu podle něj došlo i v době, kdy se světová populace prudce rozrůstala. Jde „pouze“ o to, mít ve společnosti a v politice vůli jednat včas.
Zdroj: VoxEU