Nemoc COVID-19 značně změnila veřejný život v mnoha zemích, zejména ten, který probíhá v uzavřených prostorách. Jak podotýká The Atlantic, většina událostí, na kterých proběhlo takzvané „superpřenášení“, byly masové akce. Příkladem může být konference v Massachusetts. Nebezpečí, které pramení z podobných akcí, je podle Atlanticu zřejmé. Poukazuje v této souvislosti na novou studii, kterou zpracovali v Hong Kongu.
Studie ještě neprošla kompletním procesem zpracování, ale podle jejích předběžných závěrů se zdá, že naprostá většina přenosu koronaviru probíhá v uzavřených prostorech. Vědci se konkrétně zaměřili na 7 324 zdokumentovaných případů nákazy z Číny a zjistili, že jen jeden proběhl venku, a to ve skupině mužů, kteří se bavili na ulici v jedné malé vesnici. Podle jiné studie z Japonska je pak riziko infekce v uzavřených prostorech téměř devatenáctkrát vyšší než venku.
The Atlantic píše, že v USA byly uzavřeny v podstatě všechny veřejné prostory v budovách. S výjimkou těch, jako jsou prodejny potravin, kde je uplatňováno sociální distancování. Takové kroky byly ekonomicky velmi nákladné a úplně přeměnily život ve městech. Nyní jednotlivé státy vstupují do další fáze a snaží se ekonomiku znovu otevírat. The Atlantic ale píše, že „fitness centra, restaurace, divadla, kina, bary či muzea nebudou připomínat dřívější stav, dokud se nenaučíme, jak v nich být bezpeční“.
Veřejné prostory by podle Atlanticu měly být otevírány na základě vědeckých poznatků. Vědci „naštěstí odhalují tajemství toho, jak se COVID-19 šíří“ a slouží jim k tomu „kombinace chytrých modelů a detektivní práce“. Stále je potřebujeme „pokoru, protože naše chápání nemoci je dynamické a to, co dnes považujeme za obecné pravidlo, se může zítra ukázat jako mýtus“.
The Atlantic poukazuje i na jihokorejskou studii, která se zaměřila na šíření koronaviru v call centru na předměstí Soulu. V celé budově, kde bylo centrum umístěno, pracovalo asi 1 000 lidí a „pravděpodobnost masové infekce byla vysoká“. Vědci ovšem zjistili, že když k šíření infekce došlo, bylo překvapivě koncentrované na jedno místo. Z 97 nakažených lidí jich totiž 94 pracovalo na jednom podlaží, kde se ale nemoc rozšířila na dvě třetiny zaměstnanců.
Jihokorejští vědci tvrdí, že k této vysoké koncentraci došlo i přesto, že všichni zaměstnanci se intenzivně potkávali na chodbách, ve výtazích a dalších společných prostorách. Ukazuje, že přenos neprobíhal přes místa, kterých se lidé často dotýkají, jako jsou například tlačítka ve výtazích. Hlavním způsobem přenosu jsou kapénky. Dlouhodobější společný pobyt v uzavřených a málo větraných prostorách tak „může vytvořit ideální prostředí pro šíření infekce“.
The Atlantic míní, že by bylo „nezodpovědné, aby byl jihokorejský příklad vydáván za ilustrativní, pokud by šlo o výjimku“, jenže podle Atlanticu je to jen jedna z řady nově vznikajících studií a vznikajícího vědeckého konsenzu. Například Centers for Disease Control and Prevention nově tvrdí, že nemoc COVID-19 se nešíří jednoduše dotykem, tedy například přes zmíněná tlačítka ve výtazích. Virus se naopak pravděpodobně šíří zejména přímo z osoby na osobu, a to kapénkami.
Zdroj: The Atlantic