Carmen Reinhartová a Kenneth Rogoff představili v roce 2009 rozsáhlou analýzu finančních krizí, ve které mimo jiné tvrdí, že rok 2008 nebyl v tomto ohledu nijak výjimečný. Jinak řečeno, krize, vládní defaulty, vysoká inflace a recese se podle ekonomů vyvíjejí neustále se opakujícím způsobem. Jak ale píše Bloomberg, zdá se, že současné turbulence vyvolané novým koronavirem jsou přece jen jiného druhu. Mají Reinhartová a Kenneth Rogoff stejný názor?
Reinhartová v rozhovoru pro Bloomberg uvedla, že současné dění se v mnoha ohledech liší i od epidemie španělské chřipky, ale na druhou stranu víme, že pandemie nejsou ničím novým. Tehdejší zkušenosti lze ale v současné době použít jen těžko s ohledem na to, že když epidemie španělské chřipky vrcholila, reálný produkt rostl o 9 %. To bylo ovšem dáno válečnou produkcí. Nyní také probíhají změny v ekonomice rychleji, což je vidět na trhu práce či na tom, jak rychle se ve světové ekonomice obrátil tok kapitálu.
Rogoff doplnil, že v roce 2008 byla krize těžší pro vyspělé země a ty rozvíjející se ji měly lehčí. Tentokrát tomu tak podle jeho názoru nebude, ať již samotná pandemie dolehne na rozvíjející se země jakkoliv. Ekonom míní, že reakce vlád na ekonomický propad byla masivní, a to je plně v pořádku. Zatímco Evropa se snaží hlavně zabránit růstu nezaměstnanosti a chránit pracovní místa a zaměstnance, Američané k epidemii přistupují spíše jako k přírodní katastrofě. Snaží se tak dávat lidem finanční podporu a nechávají nezaměstnanost více růst. Podle ekonoma ale není rozdíl v obou přístupech zase tak velký. Pokud pak negativní šok potrvá déle, evropské firmy budou stejně muset část lidí propustit, zatímco ty americké „skončí s tím, že jich část přijmou zpět“.
Podle Reinhartové trhy nyní čekají „hezké oživení ve tvaru V“ a návrat k životu tak, jak jsme jej znali před pandemií. Podle ní ale „pravděpodobně nedojde ani k jednomu“. Oživení tedy zřejmě nebude tvaru V a nevrátíme se ke světu před pandemií. Rogoff doplnil, že trhy také počítají s tím, že Fed bude sazby držet nízko navždy. On sám si není jistý tím, zda se rychle vrátíme k ekonomické aktivitě na úrovni roku 2019. Nevíme přesně ani to, jak moc se nyní produkt propadá a o tom se podle něj bude ještě dlouho debatovat. Nejde jen o to, kolik lidí má dnes zaměstnání, ale i o efektivitu jejich práce. „Myslím, že hodně práce budou mít právníci specializující se na bankroty,“ míní ekonom.
Dřívější pandemie podle Reinhartové naznačují na možnost oživení tvaru W, významná je ale v této otázce otázka vakcíny. Hloubka současného propadu sice znamená, že oživení bude číselně vypadat ohromně, protože ekonomika bude růst z velmi nízkých úrovní. To ovšem neznamená, že dojde k návratu příjmů na předchozí úrovně. Překážkou silnému a rychlému oživení mohou mimo jiné být rozbité dodavatelsko-odběratelské řetězce. Navíc hraje v řadě ekonomik významnou roli sektor služeb a u něj je vývoj značně nejistý. „Které obchody znovu otevřou, které restaurace, kina?“ ptá se ekonomka. Podle ní je pravděpodobné, že efekt hystereze bude nyní znatelný.
Rogoff uvedl, že největším pozitivním šokem pro produktivitu byla během posledních 40 let globalizace a technologie. „Pokud dáme stranou globalizaci, dáme podle mého mínění pryč i část technologií,“ řekl ekonom s tím, že současné dění tak neovlivní negativně jen mezinárodní obchod, ale i technologie. Podle něj tak mimo jiné bude třeba dluhového moratoria pro řadu rozvíjejících se zemí. Situaci přirovnal k systému zdravotní péče, který také není schopen zvládnout velkou vlnu nakažených. Podobně by nebyl současný systém schopen zvládnout velkou vlnu bankrotů firem a zemí, a právě proto by mělo fungovat ono moratorium. A celkově budeme podle ekonoma rádi, pokud oživení proběhne ve tvaru U.
Ekonomové míní, že znepokojivý je i dluh vyspělých zemí, ale zároveň podle nich nebyla jiná možnost, než vládní deficity nyní zvyšovat a snažit se ekonomice pomoci. Rogoff zmínil, že v době dluhové krize eurozóny doporučovali odepsání části dluhů zemí na periferii jako nejefektivnější způsob nastartování ekonomického oživení. Ohledně Číny se Reinhartová domnívá, že její růst postupně klesne hluboko pod 6 %, protože již nebude tažen investicemi a exporty. A také ji tíží rostoucí dluhy (u kterých lze jen těžko říci, zda jsou státní nebo soukromé) a nadměrné kapacity v řadě firem a odvětví.
Rogoff dokonce míní, že pokud Čína dosáhne v následujících několika letech 1% růstu, bude ráda. Nebude totiž mít kam exportovat, protože zbytek světa bude tížit útlum. K tomu se přidává demografický vývoj. Vysoká míra centralizace je pak v Číně výhodou v oblastech, jako jsou celonárodní krize. Na druhou stranu ale brzdí dlouhodobý rozvoj a dynamiku, takže v tomto směru má Čína například ve srovnání s USA nevýhodu.
Reinhartová na závěr uvedla, že nesdílí názor svého kolegy na negativní sazby. Podle ní jsou momentálně trhy v USA roztříštěné a nelikvidní a v takové situaci by negativní sazby nepomohly. Fed podle ní zvolil lepší strategii, když se zaměřuje na řadu jiných nástrojů podpory. V Evropě podle ekonomky vedly negativní sazby ke zhoršení intermediace. Rogoff se domnívá, že v dohledné době nastane deflace, ale nakonec se může projevit hlavně značný pokles produktivity. Jestliže tedy dojde k oživení poptávky a zároveň bude stagnovat nabídka. Trhy si nyní sice myslí, že „pravděpodobnost inflace je i v dlouhém období nula“, ale v tom se podle ekonoma mýlí.
Zdroj: Bloomberg