Náramek Romware Covid Radius zapípá pokaždé, když se pracovník ocelárny Tata Steel v Británii nebo dokař v Antverpách ocitne v takové vzdálenosti od někoho jiného, že by mohl chytit virus. Pracovníci společnosti Bouygues či Schneider Electric se na svoje místa na staveništích a kancelářích ve Francii dostanou až poté, co jim termální kamery změří teplotu. Neviditelné lasery budou regulovat davy v nákupních centrech a dopravních uzlech ve Španělsku a ve Francii a některé firmy začnou používat přístroje pro sledování infekce, které budou mít jejich zaměstnanci pověšené kolem krku.
Evropané se začínají vracet do práce, ovšem do jiného světa, než který s rozbíhající se pandemií opustili. Banky, kanceláře, sklady internetových obchodů, továrny, sportovní kluby a letiště, tam všude se snaží nebo již instalují termální kamery, systémy pro kontrolu nošení ochranných roušek nebo stopovací software.
Virus, který si v Evropě vyžádal přes 167 000 lidských životů, otevřel dveře sledovacím a monitorovacím technologiím a mnozí mají strach, že nadobro. Především v Asii se tyto technologie do životů lidí už nějaký čas vkrádaly. V Evropě ale tento trend kráčí proti tolik oslavované kultuře ochrany soukromí. Evropané, kteří nyní na jednu misku vah kladou soukromí a na druhou bezpečnost, mohou nabýt přesvědčení, že dlouhodobější následky jsou pro ně nepřijatelné.
„Použití infrastruktury pro hromadné sledování může vést k normalizaci těchto nadmíru obtěžujících nástrojů, a uspíšené zavádění aplikací, nástrojů a kamer povede v dlouhodobém horizontu k zániku důvěry mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem,“ uvedla analytička Ella Jakubowska ze sdružení pro práva na internetu Edri.
Při rozhodování mezi bezpečností svých lidí a ochranou jejich soukromí se firmy ocitají na tenkém ledu. Absence jasných instrukcí evropských regulátorů nutí firmy, které by se mohly ocitnout v hledáčku i proto, že lidi nechrání dostatečně, činit „extrémně složitá rozhodnutí“, tvrdí Daniel Copper, partner v právnické firmě Covington and Burling, který klientům poskytuje poradenství týkající se technologické regulace. „Prozrazování firem sbírajících tyto informace narůstá, protože to je citlivé,“ řekl podle Bloombergu.
Zhruba 23 % firem po celém světě uvažuje o nějaké formě sledování kontaktu na pracovišti nebo trackování pracoviště, tvrdí v květnové studii PricewaterhouseCoopers, která ve svých kancelářích v Šanghaji testuje vlastní nástroj pro sledování kontaktů.
Dodavatelé těchto technologií inzerují svoje produkty jako bezpečný způsob, jak dostat lidi zpátky do práce a oživit ekonomiky otřesené restrikcemi. Mnoho z nich sice připouští, že systémy nejsou úplně prostinké, nebezpečí nákazy se ale tak prý dokáže omezit.
„Naše náramky jsou nástroj, jak udržet zaměstnance v bezpečí a zvýšit výkonnost,“ uvedl John Baekelmans, generální ředitel belgické společnosti Rombit, jejíž 100gramový náramek se v červnu rozšíří o trasovací prvek, díky kterému budou přístavní lékaři z Antverp moci sledovat případné šíření viru. Firma chce tato zařízení dodat v příštích měsících 300 jiným firmám.
Podobně jako Rombit prodává také firma Estimote z polského Krakowa továrnám a nemocnicím svoje přístroj pro sociální distancování, které umožňují i trasování kontaktů, které mohl učinit nakažený zaměstnanec.
Zařízení zapípá, pokud pracovník tráví příliš času v blízkosti svých kolegů. Zaměstnanci se symptomy koronavirové nákazy nebo s pozitivním testem stisknutím tlačítka na přístroji obeznámí o této skutečnost firmu, která tak může vysledovat všechny, s nimiž byl dotyčný v kontaktu.
„Přibližovat se (jiným lidem) je součástí naší DNA,“ říká CEO Jakub Krzych.
Herta Security v Barceloně vyvíjí technologie pro detekci roušek a rozpoznávání obličeje, což má umožnit vstup na pracoviště bez jediného dotyku. Podle šéfky jejího marketingu Laury Blanc Pedregalové o využívání těchto přístrojů uvažuje nejmenovaná globální retailová společnost, která by je prý nasadila ve svých kancelářích v Evropě a v Latinské Americe.
Nákupní střediska a velké dopravní uzly ve Španělsku, Francii, Izraeli a v USA budou používat laserovou technologii od společnosti Outsight, která sídlí v Paříži. Technologie má podle jejího šéfa Raula Bravo zajistit sociální distancování. Lasery už testuje společnost Aeroports de Paris, která spravuje letiště ve francouzské metropoli.
Všudypřítomné začínají být také termokamery pro měření tělesné teploty. Univerzita Camila José Cely v Madridu instaluje čínský kamerový systém, který studentům měří teplotu a paralelně zjišťuje, zda nosí roušky. Termokamery testují také letiště, jako je Heathrow v Londýně a letiště Charlese de Gaullea v Paříži.
„Každý týden prodáváme víc kamer,“ říká Günther Mull, generální ředitel německé biometrické firmy Dermalog Identification Systems, která jako doplněk ke svému softwaru nabízí také detekci roušek. „Poptávka je aktuálně velmi vysoká.“
Ochránci práva na soukromí bijí na poplach. Termovizní kamery je možné považovat za narušení soukromí, říká Rob van Eijk, ředitel pro Evropu s neziskového analytického centra Future of Privacy Forum.
V Evropě může porušení zákona na ochranu dat vyústit v pokutu až do výše 4 % ročního globálního příjmu a firmy to obvykle informace tohoto typu neuchovávají ani nespojují se jmény. I tak by ale údaje o horečce nemuselo být obtížné vystopovat až k jednotlivému člověku, říká Cooper.
Kontroly mezitím nabírají na tempu. Německý fotbalový klub 04 Leverkusen zakoupil pět termokamer od Dermalogu, takže když se minulý víkend jako jedna z prvních velkých fotbalových soutěží rozběhla Bundesliga, byl tento klub připraven. Svoje hráče skenoval vždy, když přišli na trénink.
„Vědí, že to je pro jejich vlastní bezpečnost,“ říká v rozhovoru šéflékař klubu Karl-Heinrich Dittmar. „Nikdo nechce onemocnět.“