Měl bych investovat do nemovitostí a pronajímat je? Tuto otázku si podle ekonoma Noaha Smithe může nyní klást řada lidí. Mileniáni se totiž posouvají do středního věku a „budou se snažit někde zaparkovat peníze, které si našetřili“. Než se ale rozhodnou, že to budou právě nemovitosti, měli by podle ekonoma zvážit vše, co je s takovým krokem spojeno.
Podle americké NBER se průměrná návratnost amerického akciového trhu v letech 1980–2015 pohybovala na téměř 10 %, průměrná návratnost investice do bydlení byla asi o dva procentní body níže. Nižší byla i v řadě dalších zemí, například v Německu se pohybovala pod 5 %, zatímco akciový trh vynášel v průměru více než 10 %. Výjimečná byla v tomto ohledu Austrálie, kde se návratnosti obou aktiv pohybovaly mírně pod 10 %.
Smith tvrdí, že nemovitosti představují aktivum, kterému běžní lidé rozumí, zatímco volatilita a propady akciového trhu mohou řadu z nich odrazovat. „Domy jsou hmotné aktivum, na které si lze sáhnout a jehož hodnota je každému Američanovi zřejmá,“ píše ekonom. Jenže vlastnictví a pronájem nemovitostí nesou i méně příjemné stránky a jednou z nich je riziko, které souvisí s těmito aktivy. Smith poukazuje v této souvislosti na to, že investoři do nemovitostí bývají často hodně zadlužení, takže je může položit i relativně malý propad v naplněnosti pronajímaných prostor.
Smith dodává, že hodnota realit je vystavena tomu, jak si vede ekonomika, a to i na lokální úrovni. Pokud pak ten, kdo investuje do realit, ve stejné lokalitě i pracuje, je vystaven o to většímu riziku ztráty příjmů. Tyto investice tak snižují jeho celkovou diverzifikaci příjmů. Ekonom zmiňuje i to, že podle některých levicově uvažujících lidí je pobírání nájmů z nemovitostí nemorální, ale to je omyl. Pokud by investor danou nemovitost nekoupil a nepronajímal, nijak by to samo o sobě nezlepšilo situaci ostatních.
Někteří lidé se podle Smithe také domnívají, že pronajímatelé nemovitostí jsou lenoši, kteří jen vybírají peníze od ostatních. Jenže i to je omyl, protože „údržba nemovitosti je pracná“. To by měli zvážit i ti, kteří se tímto směrem chtějí vydat. Podle Smithe totiž takový krok může znatelně změnit i jejich životní styl. V této souvislosti je namístě uvážit všechny situace, do kterých se pronajímatel nemovitostí může dostat. Tedy včetně toho, že rodina, která je v nájmu, se dostane do tíživé finanční situace a nebude schopná platit. A vlastník nemovitosti bude muset situaci řešit.
Smith na závěr poukazuje i na skutečnost, že někteří vlastníci nemovitostí mají tendenci k podpoře politiků a stran, které více hájí jejich zájmy. Lidé, kteří investují do nemovitostí, se tak podle něj mohou dostávat do vnitřních konfliktů, které například investice do akciových fondů ani zdaleka nevyvolávají. Za příklad toho, jaký mají investice do nemovitostí vliv na chování lidí, dává Smith americká města, v nichž vlastníci nemovitostí vytvořili tlak na omezení pro další stavbu domů. Ve výsledku se tak přičinili o to, že lidé s nižšími příjmy odešli z center měst s vysokými nájmy.
Zdroj: Bloomberg