Souhrnný PMI za země eurozóny dosáhl v červenci svého jednadvacetiletého maxima (60,6 bodů). Podle očekávání jej nahoru vytáhly především rozvolňující se služby, zatímco výsledky z průmyslu zamířily dolů (nikoliv však v Německu!). Důvodem rozhodně není, že by průmyslu chyběly zakázky. Právě naopak.
Nové objednávky v průmyslu stále svižně rostou, avšak nedostatek komponent brzdí dokončení výroby, a tak je patrný i výrazný nárůst rozpracované výroby. Důsledkem však není jen zpomalování dosavadního tempa průmyslu, ale i výrazně vyšší ceny. Za nimi však nemůžeme hledat pouze stále nefunkční dodavatelské řetězce, které jsou kritickým momentem v tolik rozšířeném systému just-in-time, ale i rychle rostoucí náklady na vstupy. Při pohledu na vývoj cen ropy a kovů to však není žádné velké překvapení.
V každém případě průmyslový PMI zůstává daleko nad padesátibodovou hranicí (je dokonce nad šedesátkou), takže nelze mluvit o propadu, ale jen o zpomalování dřívějšího růstu výroby. I proto firmy dál nabírají nové zaměstnance a přispívají tak k poklesu celkové nezaměstnanosti. Nezbývá než „jen“ zvládnout nedostatek komponent, který asi nejlépe ilustruje situace v automobilovém průmyslu.
Jak už je uvedeno v úvodu, uvolňování restrikcí se velmi příznivě odráží na PMI ve službách, který se rovněž dostal nad hranici 60 bodů. Firmám ve službách svižně rostou tržby, objednávky, zaměstnanost a rovněž i ceny na vstupu i výstupu.
Výsledky PMI potvrzují očekávání, že služby jsou hlavním motorem růstu ve druhém i třetím čtvrtletí letošního roku. Ohrozit je v tuto chvíli může pouze další rozvinutí pandemie, ke které se však budou jednotlivé země stavět s ohledem na pokrok v očkování obyvatel. Opakování lockdownů v míře, kterou jsme zde viděli v zimě či na jaře, se zdá proto málo pravděpodobné. I proto zůstává výhled pro eurozónu pro druhé pololetí i nadále velmi příznivý.