Ceny v průmyslu i v srpnu zaznamenaly výrazný nárůst. V průměru se meziměsíčně zvýšily o 1,2 %, meziročně jsou vyšší už o 9,3 %. Ve zpracovatelském průmyslu – který představuje největší tuzemské odvětví – jsou ceny výrobků dokonce o 11,3 % vyšší než ve stejném období loňského roku.
Co hledat za tímto vzedmutím výrobní inflace, není až tak složité. Stačí podívat se na nejrychleji zdražující produkty a je jasné, že výrobní firmy reagují na rychle rostoucí ceny vstupů, zejména komodit, jako je železo, ocel, dřevo, ropa apod. Skokově se proto zvyšují ceny železa a výrobků z něj, chemických produktů, zdražuje papírenský a dřevařský průmysl. Potravinářský průmysl, který zatím příliš nereagoval na růst cen zemědělské produkce zatím zvýšil své ceny v průměru o 1,5 %. Zlevňuje zatím automobilový průmysl, zejména pokud jde o díly.
Další nepříjemnou zprávou je i zdražování ve stavebnictví. Dražší jsou nejenom samotné stavební práce (+6,6 %), ale především stavební materiály (+16 %). Tento vývoj nastoluje otázku, zda bude možné realizovat zakázky nasmlouvané v předchozích čtvrtletích, a tedy za jiných cenových podmínek. Pro stavební firmy mohou být takové projekty v podstatě nerentabilní.
Výrobní inflace je předzvěstí i zdražování spotřebního zboží, které může přijít na řadu v dalších měsících. Výrobci jsou pod tlakem rostoucích nákladů a nefungující mezinárodní logistiky, takže je možné dál – rok a půl po začátku pandemie – hovořit o negativním nabídkovém šoku v časech rostoucí poptávky. A to ještě výrobce čeká v dalších měsících nárůst cen energií.
Výrobní inflace, která se následně promítne i do té spotřebitelské, je nepochybně negativním průvodním jevem současné konjunktury. Její příčiny však leží primárně mimo území ČR, která je vzhledem ke své otevřenosti citlivá na vývoj na mezinárodních trzích. K utlumení inflačních tlaků může dojít teprve tehdy, až se situace na komoditních trzích stabilizuje a mezinárodní obchod dosáhne předkovidových podmínek.