Čeští poslanci společně s vládou s koncem roku a především s blížícím se koncem jejich poslaneckého volebního období propadli záchvatu naprosté rozpočtové nezodpovědnosti. Napřed se vláda rozhodla snížit daně z příjmu, nyní parlament schvaluje rozšiřování sociálních programů: Zvýší se porodné, nemocenská bude vyšší a měl by se zvýšit i rodičovský přídavek. Všechno to zní skvěle – vláda nám bude brát méně a přidá tam, kde to asi opravdu je nejvíce třeba, tj. u rodin s malými dětmi.
Ne nadarmo se ale ekonomii říká „dismal science“, nebo-li pesimistická věda. Ekonom věrný svému řemeslu nemůže než varovat, že celá ta štědrost je za cizí peníze a vyjde nás pěkně draho. Stát a státní rozpočet tady nejsou od toho, aby nám kompenzoval náklady spojené s narozením dítěte (nebo s pohřbem). Ty děti přece nepatří státu a nepřivádíme je na svět aby „řešily“ náš důchodový problém. Zvyšování nemocenské je ještě větší nesmysl: Nemocnost máme nejvyšší na světě a zrovna to tak vychází, že nejvíce nemocných je v pátek a v pondělí, zvláště rostou-li houby.
Zvýšení rodičovského příspěvku se zdá být rozumnější: Vyšší příjmy sníží obavy ze ztráty příjmu po narození dítěte a tedy (snad) podpoří vyšší počet porodů. Ve skutečnosti tomu však tak nemusí být. Sebeštědřejší mateřská je stále ještě (naštěstí) výrazně nižší než plat a narození potomka tedy stále znamená podstatný pokles příjmů rodiny. Ta se s tím, samozřejmě, nějak vyrovná, alespoň v drtivé většině případů. Záludnost českého systému je však v tom, že nízký, ale jistý příspěvek poskytuje po rekordně dlouhou dobu 4 let po narození dítěte. Pokud ji někdo z rodičů využije, spolehlivě se odcizí trhu práce a jeho/její návrat na něj bude velmi obtížný.
Alternativou by bylo vyplácet matkám vyšší dávku, např. 90 % jejich předchozího platu, ale jen kratší období, maximálně jeden rok. Rodiny by se pak nemusely bát dramatického propadu jejich příjmů po narození dítěte, pokud ovšem se žena vrátí do zaměstnání do 1 roku po narození dítěte. Pokud tak neučiní, je to její výsostné právo, ale ztratí nárok na ochranu i zvláštní dávky.
Takový systém může působit „drsně“, ale vedl by k nižším „nákladům obětované příležitosti“ pro rodiny s malými dětmi a tedy, ceterus paribus, k vyššímu počtu narozených dětí. A nebyl by ani dražší pro státní rozpočet.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)