V posledních letech se konečně dostává zasloužené pozornosti zdravotnictví, resp. jeho organizaci a financování, najmě pak stále se vynořujícím dluhům. Zdravotnictví je přitom obdobná „položka“ jako důchodový systém, který je středem pozornosti již přes deset let. Jeden důležitý rozdíl mezi důchodovým a zdravotním systémem však existuje: důchody jsou „nudné“. Na jedné straně se miliardy vyberou, na druhé straně se hned vyplatí důchodcům a to je vše. Živí se tím pár tisíc státních zaměstnanců a pár akademiků o tom píše články ?.
Zdravotnictví, to je jiná káva. Většina miliard systémem jen protéká a končí buď na výplatách lékařů a sester, nebo u výrobců zdravotnické techniky, či u farmakologických firem. A ti všichni jsou na zdravotním systému existenčně závislí a během posledních patnácti let si v něm vybudovali pozice, které změnit je neobyčejně těžké, neboť jde většinou o hru s nulovým součtem: aby si doktoři polepšili, musí si někdo jiný pohoršit a naopak.
Nelze se tedy divit, že představy politiků (ale i pacientů a různých „odborníků“) o reformě zdravotnictví jsou ještě méně konkrétní než u reformy důchodového systému. Vlastně jedna výjimka existuje: ministryně Emmerová má jasno. Náš zdravotní systém je nejcivilizovanější na světě, peněz je v něm dost, jen je třeba „důsledně uplatňovat kontrolní mechanismy“ a „zamezit plýtvání“ - to je zřejmě převzaté z nějaké rezoluce sjezdu KSČ.
Samozřejmě, že paní ministryně má pravdu. Jenom bohužel není schopná vysvětlit, jaké „kontrolní mechanismy“ může mít na mysli v tak složitém organismu jako je zdravotnictví, kde každodenně dochází doslova k milionům individuálních rozhodnutí jak pacientů tak lékařů. Jak bude kontrolovat, zda lékař použije nejefektivnější způsob léčby? Jak zajistí, že pacienti si nebudou pořizovat z „civilizovaného všeobecného“ pojištění zbytečné léky? Jak se bude rozhodovat o modernizaci nemocnic?
Pokud nevěříme v všemocné a vševědoucí ministerstvo zdravotnictví (anybody?), pak se opravdu nebude dát dělat nic jiného, než nechat i ve zdravotnictví alespoň na omezeném prostoru nechat „řádit“ neviditelnou ruku trhu.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)