Nezní vůbec důvěryhodně tvrzení, že Agrofert má podnikáním blízko ke gumárenskému nebo plastikářskému sektoru - protože vyrábím antioxidanty do polymerů (Istrochemie, Duslo), nebudu kupovat výroby ropných-olefinových derivátů, tj. butadienstyrenového kaučuku, kompaktních a zpěňovatelných polystyrenů (Ekonom.cz 8.9.05). Nerozuměla bych tomu ani kdyby to bylo naopak. Tady strategie pana Kadaníka prostě silně kulhá. Velice ráda bych věděla více o pozadí zájmu Agrofertu o Kaučuk Kralupy. Kdo asi mohl takto hloupě pro Kaučuk lobovat? Tuto otázku, podobnou i v případě Chemopetrolu a Parama, si jistě s příchodem do Unipetrolu položili i lidé z Chalupcova PKN Orlen a začali prostě jenom uklízet po starém Wrobelově (a Švarcově?) vedení.
Problém s Unipetrolem vidím v tom, že poláci pochopili, že nemá smysl trhat českou petrochemii na 2 kusy (a dělají v tomto smyslu všechny potřebné kroky). A to tedy opravdu smysl nemá. Pokud ano, prosila bych vysvětlit. Babiš, jak se již i sám vyjádřil, měl zaplatit, když vyhrál poprvé a nyní by byl (možná) klid. Jakou vizi měl Babiš ve vztahu k části české petrochemie, kterou chtěl získat, v podstatě nevíme. Z jednání PKN Orlen a polské vlády naopak vyplývá zájem integrovat polské a české rafinérské a petrochemické podniky v jeden celek schopný dalšího vývoje a expanse.
Sonja Huntsman