Komentář doplněn
Index cen průmyslových výrobců se v dubnu zvýšil o 0,1 %. Meziroční inflace měřená tímto indexem zpomalila na 5,6 % z březnových 6,4 %. Celkový index byl v dubnu ovlivněn přechodem na letní tarify cen elektřiny, drahou ropou a klesajícími cenami v potravinářství. Nicméně odhlédneme-li od těchto faktorů, je již zhruba půl roku patrný sestupný trend inflace v tomto segmentu ekonomiky. Kromě klesajících dovozních cen může být i jednou z příčin zpomalování tempa růstu průmyslové produkce.
Nejvýrazněji do průmyslových cen v dubnu promluvila drahá ropa. Ceny v koksování a rafinérském zpracování ropy stouply o 6,7 % po březnovém zvýšení o 2,8 %. Ceny ropy se na přelomu března a dubna se držely nad 50 dolary za barel a není nijak překvapivé, že se promítly se zpožděním několika týdnů do cen rafinérské produkce i maloobchodních cen pohonných hmot. Ropa je klíčovou surovinou také v chemickém průmyslu, kde lze také v posledních měsících pozorovat zdražování produkce. Naopak vytrvale klesající ceny zemědělské produkce nadále tlačí na ceny v potravinářském průmyslu. Dubnovou inflaci v průmyslových produkčních cenách zbrzdil také přechod na letní ceny elektřiny. Z výčtu proinflačních faktorů zmizely ceny železa a oceli, které výrazně pomohly vytlačit inflaci v průmyslu nad osm procent. Podle odhadů firem vyrábějících železné kovy a výrobky z nich by se letos měly ceny jejich produkce mírně snížit. Možná tento trend začal již v dubnu.
Podobně jako u spotřebitelských cen počítáme i u cen průmyslových výrobců jádrovou inflaci. Po vyloučení volatilních složek ovlivněných buď vnějšími faktory (ropa) nebo počasím (potravinářský průmysl) je patrný klesající trend. Vzhledem k loňskému vzedmutí cen kovů a uhlí počítáme i indexy bez těchto odvětví. Obraz je stejný a dokreslíme-li do něj vývoj průmyslové produkce, lze vystopovat jistou podobnost, stejně jako v případě korigované inflace bez pohonných hmot a mezery výstupu.
Pohled na meziroční inflaci v zemědělství, průmyslu, stavebnictví, spotřebitelských cenách, dovozních a vývozních cenách lze shrnout do dvou slov: frontální dezinflace. V případě cen v zahraničním obchodu a zemědělství lze dokonce použít nálepku deflace. Jedinou výjimkou jsou ceny tržních služeb, kde meziroční inflace v dubnu zrychlila na 1,3 % z březnových 1,2 %.
Prozatím nepočítáme s dalším uvolněním měnové politiky. Reálné úrokové sazby (spočítané na očekávané inflaci) jsou poměrně výrazně záporné a vyvažování pohybů kurzu koruny změnami úrokových sazeb by mělo být opatrné, neboť se nejedná o dokonalé substituty a rizikem je destabilizace měnové politiky a v posledku i reálné ekonomiky. Loňské zvyšování sazeb nahrazené opačnými kroky o pár měsíců později nebyly ideálním řešením a snad nás letos nečeká totéž v opačném gardu.