Před nedávnem jsme se na těchto stránkách v souvislosti s vydáním nového zákona o zaměstnanosti („zákon“) zmínili o nové úpravě agenturního zaměstnávání. Tato problematika se však týká nikoli pouze agentur práce v pravém slova smyslu, ale všech zaměstnavatelů, kteří tzv. „půjčují“ své zaměstnance. Vzhledem k možnému praktickému dopadu této úpravy a vzhledem k tomu, že se blíží konec přechodného období (31. leden 2005), které zákon v tomto směru poskytuje, se této oblasti nyní věnujeme podrobněji.
Do 1. října 2004 zákoník práce umožňoval tzv. dočasné přidělování zaměstnanců k výkonu práce k jinému zaměstnavateli: zaměstnanec sice zůstal zaměstnán u svého zaměstnavatele, ale po určitou dobu konal práci pro jiný subjekt. Od 1. října 2004 však může takto „půjčovat“ zaměstnance pouze zaměstnavatel, kterému bude Ministerstvem práce a sociálních věcí („ministerstvo“) vydáno zvláštní povolení, a který se na základě tohoto povolení stane tzv. agenturou práce.
Přechodné období zaměstnavatelům umožnilo ponechat stávající dočasná přidělení v platnosti do 31. ledna 2005 nebo je do tohoto data uvést do souladu s novými požadavky. Nová přidělení je však již od 1. října 2004 třeba provádět výhradně dle nové úpravy, tedy s příslušným povolením.
Pokud by povolení bylo vyžadováno pouze pro společnosti, které přidělování zaměstnanců vykonávají de facto jako formu zprostředkování zaměstnání v rámci své podnikatelské činnosti (tj. agentury práce v pravém slova smyslu), měla by nová úprava logické opodstatnění. Zákon však v tomto směru bližší specifikaci neposkytuje a je z něj možno vyvodit, že povolení by mohlo být vyžadováno např. i v případech, kdy zaměstnavatel dočasným přidělením zaměstnance k jiné společnosti řeší aktuální situaci, kdy má sám v určitém období nižší potřebu práce, zatímco jiná společnost má naopak dočasnou potřebu zvýšenou, a dohodou o dočasném přidělení zaměstnance tuto situaci vyřeší k oboustranné spokojenosti. Velmi častým je pak v praxi i přidělování zaměstnanců v rámci společností patřících k téže skupině. Účelem těchto vyslání je obvykle to, aby vysílaný zaměstnanec jako specialista v určitém oboru či zkušený manažer pomohl plnit podnikatelské cíle jiné společnosti ve skupině a zároveň předal své zkušenosti jejím ostatním zaměstnancům, jindy naopak má zaměstnanec v rámci zapojení do pracovního procesu u spřízněné společnosti načerpat pracovní zkušenosti, které bude po svém návratu moci zhodnotit při práci u svého zaměstnavatele. Vyžadovat po vysílající společnosti, aby si kvůli těmto případům obstarávala povolení a stala se agenturou práce, se jeví jako absurdní.
K vysílání zaměstnanců může docházet nejen v rámci České republiky, ale též do zahraničí či ze zahraničí, přičemž povinnost získat příslušné povolení platí i zde. Zákon sice stanoví určitou výjimku pro vysílání v rámci EU, avšak rozsah možnosti použití této výjimky v praxi je diskutabilní. Z ministerstva se navíc objevují i názory, že zahraniční osoba nemůže získat potřebné povolení, aniž by měla v České republice registrovanou organizační složku. Tím by se tento způsob vyslání zaměstnanců stal pro mnoho společností nedostupným.
Je zřejmé, že zákonodárce při koncipování zákona nevzal v úvahu některé odůvodněné potřeby praxe. Mnohé společnosti tak nyní musí čelit nežádoucím důsledkům přijetí zákona v současné podobě. Věříme, že některé problémy by se daly řešit určitou zákonnou interpretací. Ze strany ministerstva se nyní konečně objevily zprávy o tom, že se touto problematikou zabývají a že jejich interpretace zákona bude do určité míry k zaměstnavatelům vstřícná. Konkrétní postoj ministerstva k jednotlivým sporným otázkám by měl být k dispozici v nejbližší době. O vývoji v tomto směru budeme informovat v některém z následujících příspěvků. Zatím společnostem hodlajícím vysílat své zaměstnance touto formou nezbývá, než zvážit jednotlivé možnosti a vydat se buď cestou rizika porušování zákona nebo zahájit administrativní proces získání potřebného povolení.
Iva Soukalová
Weinhold Legal (autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)
Důležité upozornění Weinhold Legal