Čechám a Moravě a Slezsku již nevládne král, natož aby se mu stínala hlava. V jistém slova smyslu však o víkendu hlavy padaly. A to hned šestnáct hlav (post ministra spravedlnosti byl již prázdný). Vladimír Špidla se kromě stranické funkce rozhodl složit také úlohu předsedy vlády, což fakticky znamená demisi celé vlády. Co bude dál?
Jednodušší otázka je, co by mělo být, co z toho bude a nebude. Z ekonomického hlediska je klíčovou otázkou, co s reformováním veřejných rozpočtů. Již po představení materiálu o změnách ve veřejných financích, který vypracoval tým poradců ministra financí Bohuslava Sobotky, přišly první smíšené pocity. Krizi veřejných financí začala brát vláda konečně na vědomí, nápravě situace však bránila stranická ideologie. Připočteme-li k tomu, parlamentní a vnitrostranické hrátky, je výsledkem letošní schodek 6,1 % HDP (veřejné rozpočty bez čistých půjček a dotací transformačním institucím), což vůbec nejvyšší hodnota v historii českého hospodářství. Příští rok nám to vychází na 5,6 % HDP, což je druhá nejvyšší hodnota. Schodek se prozatím snižoval hlavně vyššími daněmi, propouštěním státních zaměstnanců a pomalejším růstem penzí. Rozpočtová rakovina však bují především v sociální politice, zdravotnictví a důchodového systému jako takového. Priority vlády by měly být jasné.
Většině voličů však rozpočtová čísla zas tak moc neříkají, zato mít či nemít práci je důležité pro každého, kdo nechce žít ze sociálních dávek či příjmů z aktivit spadajících do stínové ekonomiky. Právě zde tkví výrazný díl pádu vlády Vladimíra Špidly. Nemá-li se historie opakovat, měla by se nová vláda poučit a problémy trhu práce začít brát na vědomí. V nejbližší době možná bude nezaměstnanost (po sezónním očistění) stagnovat nebo dokonce mírně klesat, ale jen díky pozitivnímu vlivu hospodářského cyklu. Úspěch či neúspěch vlády na tomto poli by se měl měřit strukturální nezaměstnaností. Ta se za poslední dva roky zvýšila zhruba o jeden procentní bod a měří se již dvojciferným číslem. Je skutečně vhodné řešit vysokou nezaměstnanost zvyšováním minimální mzdy či dokonce snahou vlády zvýšit všechny mzdy, jak nedávno absurdně navrhoval ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach?
S fungováním trhu práce souvisí mobilita pracovních sil. To by měla příští vlády vzít na vědomí při úvahách a (de)regulaci nájemného. Je spokojené dožití penzistů v bytech s regulovaným nájmem, často v lukrativních městských částech, společensky cennější než práce dnes nedobrovolně nezaměstnaných osob. Kritici možná budou tvrdit, že dobrovolně nezaměstnaní nejsou, ale vězte, že jsou. Řešením přitom nemusí být nuzné dožití penzistů ve squatu. Jenže řešení bude něco stát a nejcennější se prozatím zdá být politická vůle s problémem pohnout.
Ať již vyjdeme z klasického modelu hospodářského růstu Roberta Sollowa či jeho pozdějších doplnění a modifikací, vždy nám klíčovou proměnnou pro dlouhodobý růst zůstane „výzkum a vývoj“. R&D má mnoho podob. Může-li být vláda někde nápomocna, kromě tvorby institucionálního rámce a stabilizační hospodářské politiky, potom je to právě v podpoře R&D. Na této frontě předchozí vláda nenaplnila sliby výrazně zvýšit investice do této oblasti. Šanci dostane vláda nová. V této oblasti by také bylo nasnadě zamyslet se nad tím, zda „buržoasní“ výmysl v podobě školného na vysokých školách nemůže otevřít prostor k získání vysokoškolského vzdělání širšímu okruhu zájemců než dnes. U přijímaček je několikanásobný převis uchazečů normálním jevem a přesto jsou vysoké školy jsou nacpané k prasknutí. Neplýtváme v ČR náhodou „lidským kapitálem“? Kdože to ve Velké Británii prosazoval zvýšení školného na univerzitách? Nebyl to šéf labouristů Tony Blair?
Podobně jako slovy o investicích do R&D nešetřila předchozí vláda ani slovy o potírání stínové ekonomiky. Na několik pokusů prošly parlamentem registrační pokladny a kolky se budou lepit nejen krabičky s cigaretami ale také na lahve s tvrdým alkoholem. Unikají peníze skutečně hlavně těmito cestami? Patrně nikoli. Hlavním motivem pro aktivity stínové ekonomiky jsou daně a regulace. Možnosti jsou dvě - buď snížit daňový motiv snížením daňové zátěže a represivní regulace nebo zvýšit výdaje na vynucení regulace a daňové povinnosti. Chce-li nová vláda výrazněji zasáhnout proti stínové ekonomice, nebudou stačit registrační pokladny, ale buď nižší daně nebo více úředníků na finančních úřadech.
Vývoj ekonomiky ovlivňuje také zázemí, které aparát státních institucí zajišťuje, obchodními rejstříky počínaje, konkurzy a vyrovnáním konče. Ze slov podnikatelské prostředí se stalo klišé, které se člověku pomalu příčí vyslovit. Současný stav je takový, že podle indexu ekonomické svobody počítaného společností The Heritage Foundation se ČR dělí o 35. příčku s Botswanou a Kambodžou, v tomto ohledu jsem plnokrevnou „banánovou republikou“.
Po současné vládě zůstane mnoho nevyřešených otázek. Vladimír Špidla se ovšem právem může hájit, že (situace) už hořela, když do ní uléhal.
David Marek, Patria Online