Luis Garicano, Bengt Holmström a Nicolas Petit na stránkách „The Constitution of Innovation: A New European Renaissance“ poukazují na to, že v průběhu několika desetiletí po druhé světové válce byly země dnešní eurozóny schopné svým ekonomickým výkonem dohánět Spojené státy. Ale pak se tento trend zlomil.
Garicano a jeho kolegové ukazují následující graf s produktem na hlavu v eurozóně relativně k produktu na hlavu v USA. Na počátku padesátých let byly evropské země pod 50 % amerického produktu na hlavu, ale trend konvergence zvedl poměr až k 80 %. Na počátku osmdesátých let se uvedený trend zlomil směrem ke stagnaci či dokonce k opětovnému poklesu. Nyní se poměr evropského a amerického produktu na hlavu pohybuje u 70 %:
Podle ekonomů Evropa potřebuje hlavně „jasné zaměření na jeden cíl, a tím je ekonomická prosperita.“ Ta je „nezbytná sama o sobě a pro řadu dalších věcí včetně schopnosti podporovat chudší zemně ve světě a vypořádat se se změnami klimatu“. Podle ekonomů přitom Evropa tento směr silně zanedbává: Evropská unie v současnosti sleduje dlouhý seznam cílů, mezi které patří podpora evropského způsobu života, zdraví a dobré životní podmínky zvířat, životní prostředí, mezigenerační spravedlnost, mládež, kultura a sport, kvalitní pracovní místa.
„Vnitřní trh se mezitím natolik roztříštil, že podle nedávné analýzy MMF odpovídají vnitřní obchodní bariéry asi 44% clu na zboží a 110% clu na služby… V posledních desetiletích si Unie a její členské státy pletly regulaci s pokrokem a byrokracii s integrací.“ Pokud přitom bude Evropská unie nadále stagnovat, členské země „nebudou schopny udržet si věci, které jejich občané považují za samozřejmost.“ Tedy i podporu v nezaměstnanosti, bezplatnou zdravotní péči nebo třeba dostupné vzdělání. „Stagnace udělá z evropského sociálního státu utopii minulosti.“
Garicano a jeho kolegové nabízejí i seznam praktických doporučení včetně obnoveného úsilí o snížení obchodních bariér mezi jednotlivými členskými zeměmi EU. Ekonom Tim Taylor k tomu dodává, že recept na hospodářský růst je hodně jednoduchý: Jsou jím lidé s vysokou úrovní dovedností a vzdělání, pokračující výzkum a vývoj a investice do fyzického kapitálu. To vše se musí „integrovat v ekonomickém a institucionálním prostředí, které odměňuje práci, inovace a neustálé přizpůsobování se novým podmínkám.“
Zdroj: Constitution of innovation, The Conversable Economist