Každý by se chtěl narodit do rodiny, která se na něj těší. Šťastné dětství, méně problémové dospívání a šance na úspěšné založení vlastní rodiny do značné míry pramení z mateřské a otcovské lásky. Evropská unie si před týdnem pořídila hned desaterčata. Jak se na ně ale těšila? Narodili jsme se od šťastné evropské rodiny národů?
Propaganda české vlády před referendem o vstupu do EU nám ukazovala veselé tváře západoevropanů vyjadřujících svou touhu po našem přistoupení do EU. Realita je trochu jiná. Právě dnes zveřejnila Evropská komise výsledky pravidelných půlročních anket souhrnně nazývaných Eurobarometer. Aktuální materiál představuje výsledky šetření provedeného v období od 20. února do 28. března.
Obr. : Podpora rozšíření EU o 10 zemí v květnu 2004
Zdroj: Evropská komise
Výsledky jsou tristní. Že bychom byli vítaným dárečkem se zrovna říci nedá. V sedmi z patnácti zemích se více dotázaných vyslovilo proti rozšíření než pro rozšíření EU. Nejméně rádi nás v EU vidí naši sousedé, Němci a Rakušané. Proti rozšíření EU se vyslovila většina jak v západní části Německa, tak v bývalé NDR. Nadšení z nás nejsou ani v Belgii, Francii a Lucembursku. V liberálním Nizozemsku byly síly vyrovnané. V jihoevropských zemích (Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie), protestantském severu (Dánsko, Švédsko, Finsko) a prointegračně nadšeném Irsku se více než polovina respondentů vyslovila pro rozšíření unie. Zajímavé je, že většina z těchto zemí čerpá značné prostředky ze strukturálních fondů EU a jejich obyvatelé se tedy mohli obávat, že po rozšíření o deset chudých příbuzných zbude méně pro ně. Nestalo se. Chudým chudí nevadí. Zcela jistě není dobré jitřit vášně a pěstovat negativní postoj k jiným národům. Stejně tak ale není dobré vodit lidi za nos a účelově vyrábět „klamavou reklamu“.
David Marek, Patria Online