Přestože parno poslední dnů dusí celou republiku, aktivita v oblasti reformování veřejných rozpočtů stoupá. V parlamentních lavicích se právě v těchto okamžicích potí dvě stovky zákonodárců nad zákony, které by měly umožnit realizaci vládního návrhu rozpočtové reformy. Aktivita se ovšem stupňuje i na druhé straně barikády. Nejsilnější opoziční strana postupně odhaluje kameny a kamínky své představy o nápravě chronických rozpočtových schodků. Inspirováni historií zvolili pro svůj program parafrázi amerického plánu na zotavení z velké krize (Nový úděl, New Deal - program sociálních a ekonomických reforem prezidenta USA F. D. Roosevelta v letech 1933 - 39). Prozatím se nad reformním snažením ODS ovšem vznáší poměrně hustá mlha, což je do značné míry důsledkem určitého nedostatku koordinace. Podle médií má totiž ODS dva týmy, které na veřejnosti prezentují své představy. Zatímco například myšlenku rovné daně sdílí obě „frakce“, rovná sociální dávka je iniciativou poslance Vlastimila Tlustého a jeho týmu.
ODS se od loňských voleb poučila, že odvážná hesla bez počítání nemusí veřejnosti stačit. Patrně podcenila pátou kolonu novinářů a analytiků. Tehdejší propagace patnáctiprocentní rovné daně přímo vyzývala k propočtení dopadů na celkové daňové příjmy. Několik desítek miliard korun, které by chyběly, není možné přejít s tvrzením, že jde pouze o dočasný výpadek, který v budoucnosti nahradí rychlejší hospodářský růst. Operace by se asi zdařila, jen pacient by nemusel přežít. Dnes na to jde ODS chytřeji. Výpadek při zavedení rovné patnáctiprocentní daně přiznává a navrhuje na rok sjednotit DPH na výchozí sazbu 19%. Poté by tři roky postupně snižovala tuto sazbu o procentní bod na konečných 15%. To by mělo zajistit, že v prvních letech rovné daně nevypadnou daňové příjmy státu. To už zní zajímavěji. Kritika ovšem jistě neponechá bez povšimnutí, že by v úvodu reformy výrazně podražily například potraviny či stavební práce.
Kladem návrhu ODS je delší časový horizont končící vyrovnaným rozpočtem. Zatímco vládní reforma se upíná na rok 2006 a schodek veřejných rozpočtů ve výši 4% HDP, ODS protáhla reformní projekci do roku 2010, kdyby by se veřejné rozpočty měly vyšplhat k nule. Dalším kladným prvkem, i když prozatím nerozpracovaným, je představa o změně důchodového zabezpečení. ODS počítá s doplněním průběžného systému individuálním spořením. Výrazným nedostatkem je prozatím absence návrhů změn v oblasti rozpočtových výdajů. Sociální dávky či zdravotnictví jsou sice politicky citlivá témata, věčně jim ovšem uhýbat nelze.
Jednotlivé návrhy a rétorika je doprovázející vcelku jasně ukazují, že se ODS inspirovala zejména ekonomií strany nabídky, jejímž ideovým otcem je americký ekonom Arthur Laffer a do praxe se je snažili zavést Ronald Reagan a Margaret Thatcherová. Ekonomové dodnes neuzavřeli diskusi, zda ekonomie strany nabídky americkému hospodářství pomohla či nikoli. Americký prezident to totiž tehdy neměl jednoduché. Jednak musel pokračovat ve studené válce se Sovětským svazem vysokými výdaji na zbrojení, a jednak Kongres kontrolovaný demokraty pravidelně hlasoval ve prospěch vyšších sociálních výdajů. Česká republika žádnou studenou válku nevede a politický systém máme odlišný. ODS tedy nic nebrání vypracovat detailnější návrh reformy veřejných rozpočtů, který by mohl být podroben odborné diskusi. Kdoví, zda současná vláda zvládne spustit svou rozpočtovou reformu a přežít do příštích řádných voleb.