V rámci technických analýz akciových trhů hraje důležitou roli vztah mezi volatilitou a změnami směru pohybu trhů. Ač dle nás existuje mnoho relevantních teoretických i praktických námitek proti technickým analýzám a jejich použití pro predikci budoucího vývoje, považujeme minimálně ze zajímavé podívat se na některé její aspekty ex-post. Tento článek tak ukáže na konkrétním případu vývoj volatility a pohybu indexu na hlavních západoevropských burzách a nastíní možnou závislost mezi nimi.
Následující grafy ukazují časovou řadu indexů britské, německé a francouzské burzy a vývoj volatility (rizikovosti) těchto indexů, počítané jako anualizovaná směrodatná odchylka denních výnosů indexů.
Zdroj: Patria Finance, Bloomberg
První graf ukazuje zmíněnou volatilitu tří západoevropských indexů – francouzského CAC-40, britského FTSE 100 (UKX) a německého Xetra DAX – od roku 1996 do začátku roku 2003. Z grafu je patrné, že na začátku období byla volatilita nízká, pohybovala se mezi 10 – 20 %, poté rostla až do poloviny roku 1999, pak následovalo období poklesu, resp. stagnace. Na konci roku 2001 začala volatilita opět růst a vyšplhala se až na zhruba dvojnásobek své původní hodnoty.
Druhý graf zachycuje vývoj indexů v absolutních hodnotách. Od roku 1995 tyto tři burzy posilovaly až do podzimu 1997, kdy byly postiženy asijskou krizí. Trhy se poměrně brzy vzpamatovaly a začaly opět růst, a to až do srpna 1998, kdy došlo k dalšímu prudkému oslabení, které můžeme připsat vlivu ruské krize (podzim 1998). Své ztráty však trhy začaly už na konci téhož roku umazávat a opět posilovaly a na jaře 2000 dosáhly historických maxim, taženy technologickým boomem. Následoval pokles, který v podstatě přetrval až do začátku letošního roku.
Na základě tohoto druhého grafu rozdělme sledované období 1996 - 2003 na 3 různě dlouhé časové úseky, ve kterých je rozdílný vztah mezi vývojem trhu a jeho rizikovostí:
1. Od roku 1996 do zhruba poloviny roku 1998 můžeme pozorovat pozitivní vztah mezi vývojem obou veličin - roste jak volatilita, tak i indexy samotné.
2. Ve druhém období – od poloviny roku 1998 do dubna 2000, je vztah nejednoznačný. Riziko a indexy se zde částečně vyvíjejí stejným směrem nebo naopak jdou proti sobě.
3. Od dubna 2000 až do února 2003 pozorujeme pokles cen akcií a spolu s opětovným nárůstem rizikovosti. Zde je tedy vtah přesně opačný, než je tomu v prvním případě.
Některé ze zmiňovaných vztahů se dají vysvětlit tím, že nárůst volatility často znamená změnu trendu indexu. Např. na konci období růstu se začínají stále více odlišovat názory investorů na to, zda akcie budou dále posilovat, či nikoliv a tudíž dochází k nárůstu volatility až do doby, kdy převládne názor, že trh je nadhodnocen a nastane období poklesu. Po čase nastává opět nárůst volatility, jak se stále více investorů kloní k názoru, že pokles dosáhl příliš daleko.
Podle této jednoduché teorie tedy rostoucí volatilita potupně dosáhne hodnot signalizujících změnu trendu na akciových trzích (implicitně se zde tedy předpokládá, že ceny akcií oscilují kolem určité hodnoty, respektive jejího dlouhodobého trendu). To by mělo platit jak v případě klesajících, tak v případě rostoucích indexů. Zda tento předpoklad platí a to, jaká velikost volatility již indikuje změnu trendu, musí ale každý investor zvážit sám.
Jiří Soustružník, Jitka Oppitzová