(čtvrtý díl seriálu o evropských utilitách)
Jako první společnost evropských utilit krátce popíšeme německý E.ON. Ten je pro domácího akciového investora zajímavý jak svou silnou pozicí na evropském trhu s elektřinou a plynem, tak tím, že v oblasti elektroenergetiky je kandidátem na jednoho z největších konkurentů ČEZ v regionu.
V prvním čtvrtletí roku 2002 skončila éra E.ONu jako holdingu zbavujícího se množství svých aktiv, která nesouvisela s hlavní podnikatelskou činností (přestože odprodej majetku ještě není úplně kompletní). Následně E.ON oznámil, že se soustředí na akvizice. Nové jasnější zaměření společnosti tak umožňuje valuaci E.ONu jako utilitu zaměřenou na několik málo klíčových aktivit. Na druhou stranu v příštích několika letech bude společnost reinvestovat desítky miliard EUR a tak zde hrozí riziko přeplacení nových akvizic. Tomu by mělo zabránit deklarované dodržování striktních finančních kriterií.
E.ON je jedna z největších evropských energetických společností. Významné jsou také její aktivity v oblasti obchodu s plynem (má 6 milionů odběratelů plynu a v Německu činí jeho tržní podíl zhruba 30 %, aktivity se dále rozšíří akvizicí Ruhrgasu, viz níže), voda přináší relativně malou část příjmů společnosti.
E.ON vlastní kapacitu 33 638 MW, z čehož 24 881 MW v Německu a zbývající kapacitu má převážně ve Švédsku a Nizozemí. 16 % kapacity tvoří vodní elektrárny, 33 % jaderné, 32 % na uhlí a 19 % na plyn a ropu. V roce 2001 E.ON vyprodukoval 142 TWh a obsadil tak třetí příčku v Evropě. Společnost také provozuje 37 000 km rozvodných sítí. E.ON přitom negeneruje dostatek elektřiny na to, aby pokryl množství, které prodá (225,7 TWh).
Mezi silné stránky společnosti tak jednoznačně patří silná pozice v Německu (jak plyn, tak elektřina), kde nyní tlak na ceny klesá a existuje tak prostor pro růst marží. Růst zisků by měl být podpořen silnou rozvahou a ukázněnou politikou investičních výdajů. Společnost má také poměrně dobré výsledky ve snaze o snižování nákladů. Významná je i pozice v zemích východní Evropy, které se brzy stanou členy EU.
Naopak mezi slabé stránky se dá zařadit nedostatečný počet projektů na slibných rozvinutých evropských trzích (např. Itálie a Španělsko). Navíc je stále nedokončená integrace všech distributorů do jedné společnosti. A, přestože toto nebezpečí se zdá být s postupem času menší, stále je patrná vysoká míra regulace v Německu.
V minulých měsících byla hlavním faktorem ovlivňujícím cenu akcií E.ON akvizice Ruhrgas za zhruba deset miliard eur. Německá vláda na konci roku 2002 i přes námitky antimonopolního úřadu transakci schválila, E.ON kvůli tomu ale prodá některá svá aktiva. Proti akvizici bylo také devět společností, E.ON se ale s těmito oponenty převzetí mimosoudně vyrovnal. Dokončení transakce ale zřejmě stále není jisté, protože britský regulátor energetického trhu Ofgem chce, aby Evropská komise prozkoumala spojení E.ON a Ruhras díky obavám z toho, jaký dopad bude mít převzetí na trh s energií v Německu i v Evropě (Ruhrgas je dovozcem zemního plynu do Německa a Británie se na německý plynárenský systém chce napojit, aby mohla doplnit výpadky v domácích rezervách ruským plynem). Dá se tedy předpokládat, že nejistota ohledně transakce nebude mít na akcii pozitivní vliv a bude do značné míry působit proti defenzivnosti titulu plynoucí z fundamentální podstaty odvětví veřejných služeb (viz, náš článek
Jsou akcie společností veřejných služeb stále defenzivní investicí?).
Jitka Oppitzová, Jiří Soustružník, Patria Finance
Tato analýza je čtvrtou součástí seriálu o sektoru veřejných služeb (utilities) v některých evropských zemích. Dosud publikované díly si přečtete, kliknete-li na následující odkaz:
I.
Obecná situace na evropském trhu, nejvýznamnější obchodované podniky v Evropě
II.
Konsolidace, expanze a akvizice v oblasti sektoru veřejných služeb
III.
Jsou akcie společností veřejných služeb stále defenzivní investicí?