Pokračujeme v sérii článků, které přinášejí pohled na sektor veřejných služeb (utilities) v některých evropských zemích. (První část přiblížila obecnou situaci na evropském trhu a nejvýznamnější obchodované podniky veřejných služeb v Evropě - naleznete ZDE, druhá část se zaměřila na konsolidace, expanze a akvizice v sektoru - naleznete ZDE)
S odvoláním na negativní efekt, který měla cenová válka mezi výrobci elektřiny v roce 2000 na zisky německých podniků veřejných služeb, investoři někdy zvažují otázku defenzivního statutu utilit po liberalizaci jejich trhů. Defenzivní tituly by přitom měly poskytovat záštitu před výraznými pohyby trhu, což je mnoha investory ceněno zejména v období dlouhodobé nejistoty (naopak, tyto nejsou vyhledávány během období výrazného růstu, kdy je jejich defenzivnost přítěží).
Skutečně nelze popřít, že zisky utilit jsou nyní „garantovány“ v menší míře než tomu bylo dříve, kdy většina těchto podniků byla monopolních v dané geografické oblasti. Přesto tento sektor stále má významné defenzivní charakteristiky a jeho výsledky by měly být dále relativně stabilní a predikovatelné.
Především, z hlediska objemu prodejů trh zůstává stále relativně necitlivý na ekonomický cyklus. Například spotřeba elektřiny v Belgii a Itálii za posledních 25 let rok od roku mírně rostla a je téměř nemožné na konkrétních datech vypozorovat fáze recese nebo expanze ekonomiky.
Za druhé, v tomto sektoru se často uzavírají dlouhodobé smlouvy (co se týče elektřiny a plynu, délka smluv se pohybuje v rozpětí jednoho až pěti let) a redistribuce tržního podílu probíhá relativně pomalu (v minulém článku jsme uvedli, že podíl zákazníků, kteří využili možnost zvolit si dodavatele se v jednotlivých zemích liší - všeobecně je ale nízký, pohybuje se v rozmezí 5 - 20 %).
Co se týče cenových válek, ty pokládáme v současné době za stále méně pravděpodobné. Názor některých hráčů na trhu, že zvětší svůj tržní podíl snížením cen, může, a často skutečně vede, k cenové válce se silnými negativními následky, a to hlavně v odvětvích, kde fixní náklady jsou vysoké. Naštěstí (z pohledu investora, ne zákazníka) v roce 2001 většina společností pochopila, že tento boj nemá vítěze, pouze poražené, a zmírnila svůj agresivní přístup. „Marže jsou důležitější než objem produkce“ je nyní všeobecně přijímaná marketingová strategie. Tato zkušenost, respektive malá pravděpodobnost dalších cenových válek v tomto odvětví, by tak dále měla přispět ke zmenšení fluktuací ziskovosti společností a znovuzískání defenzivního charakteru jejich akcií.
Regulace zůstává rizikem, ale podle našeho názoru je toto riziko v současné době akceptovatelné a ne tak velké jako před několika málo lety, protože se zdá, že po období, kdy regulátoři byli poměrně tvrdí, tito nyní adoptují vstřícnější postup. Předpokládáme, že se místo tvrdších podmínek budou v EU regulační podmínky sbližovat a soustředí se převážně na to, aby společnosti nemohly nabízet přenos i distribuci energie zároveň, a dále na snižování a harmonizování příslušných tarifů.
Výše uvedené tak podporuje tezi o defenzivnosti titulů evropských podniků veřejných služeb. O tom vypovídá i relativně malý počet „profit warnings“, což indikuje poměrně velkou „earnings visibility“ - relativně dobrou predikovatelnost výsledků.
Jitka Oppitzová, Jiří Soustružník, Patria Finance