Ministerstvo financí dnes představilo dva návrhy nápravy českých veřejných financí. První, odvážnější, počítá s poklesem schodku veřejných rozpočtů z letos očekávaných 5,1% HDP (bez mimořádných příjmů a výdajů) na 3,7% v roce 2006. Druhá varianta, méně ambiciózní ovšem s větší nadějí na přijetí vládou, míří na 4,9% HDP v roce 2006.
O jednotlivých opatřeních bylo již na stránkách denního tisku napsáno mnoho a dnešní informace v tomto ohledu nic nového nepřináší. Bohužel se z dnešních informací nelze dopátrat, v čem vlastně spočívá rozdíl mezi oběma variantami. Obraťme tedy pozornost na důsledky jednotlivých variant. Na prvním místě lze říci, že obě varianty jsou lepší než zachování statu quo. Výhodou první varianty je vyšší pravděpodobnost schválení vládou, tj. zejména levicověji orientovanou částí vládní koalice. Druhá varianta pro změnu nahrává eurooptimistům. Aniž bychom se zde pouštěli do srovnávání přínosů a nákladů zavedení eura v ČR, je nesporně výhodnější mít možnost výběru, zda chceme či nechceme do eurozóny. V případě realizace ambicióznější varianty fiskální reformy by bylo možné vyměnit koruny za eura možná již v roce 2009. Další výhodou více restriktivní varianty je pomalejší růst vládního a veřejného dluhu a s tím i nákladů na jeho obsluhu.
Je ovšem nezbytné podotknout, že obě varianty se vyhýbají řešení jádra problému - chronické schodkovosti sociálního systému včetně důchodů. Nyní má vláda, kde ubírat, propouštět státní zaměstnance, omezovat či rušit podporu stavebního spoření či hypoték. Zde ovšem existují hranice, za které jít nelze. Různé podpory lze zcela zrušit, bez úředníků ovšem státní aparát fungovat nebude. Jenže, co když se státní finance opět začnou nořit do čím dál větších deficitů. Demografické výhledy tomu nahrávají. Z hlediska programového prohlášení vlády a snahy o udržení znovuzvolitelnosti je vyhýbání sociálně bolestným reformám pochopitelné. Z dlouhodobého hlediska by však bylo žádoucí systém veřejných financí stabilizovat účinněji. V tomto ohledu je nezbytné, aby rozpočtové projekce ministerstva financí a záměry vlády v oblasti důchodového systému byly zahrnuty do jednoho celku. Naneštěstí se jedná o dlouhodobý úkol, přesahující svým trváním volební období. Pro vládu je tak jednodušší dočasně snížit deficity za cenu co nejmenších „ztrát“, a jádro problému odsunout do dalších volebních období. Minulé vládě se to podařilo (částečně za pomoci využití privatizačních příjmů), současná je již nucena podniknout alespoň dílčí nápravy k omezení rozpočtových schodků. Na kterou vládu ale padne Černý Petr?
David Marek
Tabulka: vývoj deficitu veřejných financí (% HDP, bez čistých půjček a dotací transformačním institucím)
| |
2003 |
2004 |
2005 |
2006 |
|
bez reformy |
6,3 |
7,2 |
6,9 |
6,6 |
|
reforma I |
6,3 |
6,2 |
5,3 |
4,9 |
|
reforma II |
6,3 |
5,2 |
4,2 |
3,7 |