Voda ještě neopadla, začínají se však počítat škody napáchané stoletou vodou a brzy se rozvíří diskuse o celkovém dopadu povodní na českou ekonomiku.
Škody způsobené záplavami na Moravě a ve východních Čechách byly odhadnuty na 60 mld. Kč. Vliv povodní zpomalil růst HDP podle odhadu ekonomů z katedry hospodářské politiky VŠE asi o 1 procentní bod. Následky současných povodní pravděpodobně překonají zmíněné škody z roku 1997. Zaplavena je podstatně větší část území. Zasaženy jsou všechny sektory české ekonomiky od zemědělských oblastí v Polabí a jižních Čechách přes průmyslové oblasti ve středních a severních Čechách po sektor služeb významně zastoupený Prahou. Přichází řada zpráv o evakuaci či zastavení v řadě podniků. Klíčové firmy, z pohledu celkového výkonu české ekonomiky, však zasaženy nebyly nebo byly postiženy jen částečně. Povodně však kromě přímých škod vedou k dopravním potížím, výpadkům elektrické energie, problémům s náhradou dodávek z postižených firem, úbytku zaměstnanců, kteří byli evakuováni z místa svého bydliště a dalším nepřímým ekonomickým škodám. Rozsah záplav tyto problémy znásobuje. Ve statistice průmyslové produkce a sektoru služeb se negativní dopady povodní projeví okamžitě. Tedy až začne opět fungovat Český statistický úřad, kde voda dosahovala v přízemí budov do výše jednoho až jednoho a půl metru. Činit jakékoli numerické odhady je stále velmi obtížné. Rozsah škod není znám, jižní Čechy zůstávají nadále značně zaplavené a v severních Čechách se na kulminaci povodně teprve čeká. Vzhledem k významu služeb (55% HDP) a průmyslu (35% HDP) nezůstanou povodně ani tentokrát bez odezvy ve statistice národních účtů, tj. hrubém domácím produktu. Vyjdeme-li z předpokladu, že ekonomické následky letošních povodní překonají škody v roce 1997, můžeme alespoň zhruba říci, že by růst hrubého domácího produktu měl ve 3. čtvrtletí zpomalit o 1,0-1,5%. Ve 4. čtvrtletí a dalším období by se měl začít projevovat pozitivní efekt nápravy povodňových škod. Tento transitorní efekt však nepovede ke zvýšení potenciálního produktu české ekonomiky a dlouhodobějšímu zrychlení hospodářského růstu.
Co se týče financování nápravy škod, přichází do úvahy tři zdroje. Prvním jsou veřejné rozpočty, které se budou podílet na obnově veřejných statků (silnice, železnice, státní správa, ...). Zde do úvahy přichází dva zdroje: privatizační příjmy a dluhové financování (např. "povodňové" dluhopisy). Využití těchto prostředků povede ke zvýšení růstu hrubé tvorby fixního kapitálu a zásob. Dalším zdrojem jsou prostředky firem. Zde je možnost dluhového omezena ochotou bank poskytovat úvěry. Financování z prostředků určených k investicím sice povede k naplnění jejich účelu, nevzniknou ovšem dodatečné výrobní kapacity, nejdříve bude muset být dosaženo původních výrobních kapacit. Dalším zdrojem jsou prostředky domácností, kde je situace podobná jako u firemního sektoru, snad jen s tím rozdílem, že k domácnostem jsou banky vlídnější (co se týče dostupnosti úvěrů). Možná, že za této mimořádné situace budou domácnostem nabízet i mimořádné úvěrové produkty. Patrně tak můžeme očekávat další pokles míry úspor domácností. Nezanedbatelným způsobem může vývoj české ekonomiky ovlivnit také plnění pojistných smluv. Zatímco pro pojištěné domácnosti a firmy budou tyto prostředky vítanou pomocí, pro hospodaření pojišťoven je povodeň značnou komplikací. Jejich situace bude záviset na tom, do jaké míry byly zajištěny u mezinárodních zajišťovacích institucí. Do úvahy o financování nápravy povodňových škod přichází také humanitární sbírky, dary, apod. Tento způsob financování však svým rozsahem nebude hrát dominantní roli.
Další oblastí, kde se budou objevovat otázky, jsou inflace a zahraniční obchod. Vzhledem k otevřenosti české ekonomiky je pravděpodobnější, že se případný nedostatek některého zboží projeví spíše zvýšeným dovozem než výraznějším zvýšením cenové hladiny. Proto spíše než ve zvýšení inflace by se mohly povodně odrazit ve zvýšení schodku obchodní bilance, kde se kromě dovozu zemědělských surovin a potravin, projeví také dovoz techniky a materiálu k odstraňování povodňových škod a dovoz zboží dlouhodobé spotřeby k obnově zničeného vybavení domácností. Pokud by se však následky povodní přesto výrazněji projevily ve spotřebitelských cenách, měl by to být pouze dočasný efekt, na který se vztahují výjimky z plnění inflačního cíle ČNB a ta by tedy neměla reagovat změnou úrokových sazeb.
Přírodní katastrofa, jež postihla Českou republiku, je událostí, která se neděje každý rok, dokonce ani každé století. Proto jsou v této oblasti "na vodě" také ekonomové. Jejich problémy s hodnocením povodní jsou však jen naprosto nesrovnatelnou malicherností při pohledu na potíže lidí, jimž povodeň způsobila existenční problémy.
David Marek