New York/Tokio (ČTK) - Japonská vláda jako sebevražedný letec kamikadze nyní zkouší, kolik může utratit, než investoři utečou a zemi zasáhne bankrot, napsal v dnešním komentáři americký list The Wall Street Journal (WSJ). Japonská vláda v úterý představila plán na další fiskální stimulaci ekonomiky a premiér Taró Aso dnes v britském listu Financial Times před čtvrtečním summitem G20 razantně odmítl varování Německa před nadměrnými veřejnými výdaji na podporu ekonomiky.
Aso v úterý přišel s již třetím stimulačním balíčkem v této ekonomické krizi, a nový plán podle ministra hospodářství a financí Kaoru Josana "výrazně překročí" hranici dvou procent HDP doporučovanou Mezinárodním měnovým fondem. Japonsko již věnovalo na boj proti krizi asi 1,5 procenta HDP, přitom jeho vládní dluh je nejvyšší z vyspělých zemí a podle OECD dosahuje asi 180 procent.
Aso dal najevo, že jeho plány zaplatí nové emise dluhopisů. Premiér zde podle WSJ spoléhá na tradiční japonskou recyklaci kapitálu - občané nechají své úspory u domácích finančních institucí, které z nich budou financovat nákupy vládních dluhopisů a vláda tyto peníze bude daňovým poplatníkům "recyklovat" v podobě "stimulačních" balíčků a dalších výdajových programů. Aby se banky nebály, že dluhopisy budou ztrácet na hodnotě, slíbila japonská centrální banka, že zvýší své nákupy bondů o téměř 30 procent na zhruba 18 miliard dolarů měsíčně.
To je však destruktivní koloběh, který bude fungovat jen tak dlouho, dokud bude v zemi vysoká míra úspor a investoři se spokojí s nízkými výnosy, což ovšem není nijak zaručeno, píše WSJ. Navíc recyklací soukromých financí přes veřejný sektor Japonsko promrhává většinu těchto peněz na neproduktivní užití jako stavby dalších zbytečných silnic nebo instalování neefektivních solárních panelů.
Druhá největší ekonomika světa by na tom podle listu byla lépe, kdyby Tokio přišlo se soudržným plánem ekonomického růstu. Ten by měl zahrnovat snížení daní, deregulaci a demontáž "železného trojúhelníku" politiků, byrokratů a nekonkurenceschopných částí japonského soukromého sektoru.
"Čím déle bude Japonsko pohrouženo do svých výdajových orgií, tím hlubší jeho problémy nakonec budou," předpovídá WSJ. Japonská ekonomika klesla v loňském čtvrtém čtvrtletí mezičtvrtletně o 3,2 procenta a meziročně o 12,1 procenta a zaznamenala nejhlubší pokles od ropné krize roku 1974. Byl to zhruba dvojnásobný propad proti ekonomice USA a eurozóny.
Aso dnes v listu Financial Times zaútočil na neochotné Německo a řekl, že Berlín nechápe klíčovou roli důrazných fiskálních stimulací pro oživení ekonomiky. Jeho vyjádření odhaluje těžké rozpory mezi jednotlivými zeměmi G20 v klíčové otázce řešení ekonomické krize. Neshody den před summitem rovněž ukázala dnešní vystoupení německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho.
Merkelová minulý týden upozornila, že vyšší globální veřejné výdaje, které jako lék proti krizi navrhují USA, Británie a Japonsko, by mohly vést k tomu, že oživení bude neudržitelné. Jako důvod k opatrnosti označila vysoký německý veřejný dluh, který je ovšem mnohem nižší než japonský.
Aso dnes uvedl, že série japonských fiskálních stimulů hrála klíčovou roli v obnovení růstu po krizi a deflaci 90. let. Řada ekonomů naopak poukazuje na to, že obří výdajové programy tehdy v Japonsku v jeho "ztracené dekádě" nic nevyřešily a skutečné oživení přišlo až na počátku tohoto století s deregulací a vyčištěním bank za reformního premiéra Džuničira Koizumiho.
Fiskální stimulace 90. let tak nepřinesly nic jiného než obrovské zvýšení japonského zadlužení. Právě kvůli němu OECD ve své úterní zprávě zařadila Japonsko mezi země, které už na další stimulaci ekonomiky nemají prostor.