Ekonom Francesco Bianchi a jeho kolegové na stránkách VoxEU prezentují výsledky své studie zaměřené na postoje společnosti k vládním dluhům a nutnosti jejich snížení. Dochází k jednoduchému závěru: Náprava na straně fiskální politiky může nejprve vyžadovat nápravu ve vnímání dluhů ze strany veřejnosti.
Bianchi připomíná, že veřejné dluhy prudce vzrostly v důsledku pandemie a geopolitického napětí. Nyní přichází doba, kdy se vlády „potýkají s výzvou fiskální konsolidace“ a vyvstává ústřední otázka: Jak občané vlastně zareagují na zvýšení daní a škrty ve výdajích, které mohou být nutné ke stabilizaci dluhu? Nejde o akademické téma, protože v demokraciích může veřejná podpora nebo odpor vůči snaze o fiskální reformu hrát rozhodující roli. Co ekonomové zjistili?
„Náš výzkum ukazuje, že většina občanů má omezené a zkreslené chápání dluhu a fiskální politiky. A tyto mylné představy mají reálné důsledky pro jejich chování a tvorbu ekonomické politiky.“ Bianchi poukazuje i na dřívější studie, z nichž jedna například ukazuje, že „Američané systematicky podceňují úroveň veřejného dluhu“. A dodává: „Náš průzkum potvrzuje výrazný rozdíl mezi skutečnou úrovní dluhu a vnímáním veřejnosti. V zemích s poměrem dluhu k HDP nad 100 % (včetně USA, Velké Británie, Kanady, Japonska, Francie a Itálie) lidé ve svých odhadech soustavně podstřelují velikost veřejného dluhu.“
Následující graf ukazuje výsledky průzkumu v konkrétních zemích. Modré body označují skutečnou míru vládního zadlužení (poměr dluhů k hrubému domácímu produktu) a oranžové sloupce rozptyl odhadů veřejnosti. Tyto odhady leží výrazně pod skutečností zejména v případě Japonska, v menší míře v USA a Kanadě. Nejblíže realitě se podle grafu blíží Australané, kde je míra zadlužení zároveň nejnižší:
Ekonomové v souvislosti se svými zjištěními poukazují na to, že podhodnocování míry zadlužení může utlumit podporu nezbytných reforem. Většina respondentů má přitom také potíže se základními fiskálními vztahy mezi daněmi, výdaji, rozpočtovými deficity a dluhem. „Například 58 % respondentů chápe, že zvýšené výdaje zvyšují deficity, pouze 42 % chápe, že škrty ve výdajích deficity snižují.“ Takové zjištění podporuje tezi, podle které „jsou lidé více citliví na ztráty než na zisky“. Jde o vzorce chování a přemýšlení dobře známé z behaviorální ekonomie.
Ekonomové také dodávají, že „mezi respondenty existuje značná heterogenita“. Vnímání a hodnocení dluhů souvisí zejména s věkem a mírou vlastnictví finančních aktiv. „Jde o nejsilnějšími prediktory fiskálních znalostí.“ Konkrétně platí, že starší lidé a ti s vyššími úsporami nebo investicemi s větší pravděpodobností chápou mechanismy veřejných financí.
Jak tato zjištění uchopit v praxi a použít pro zlepšení fiskální situace a míry zadlužení? Více v zítřejším Víkendáři.
Zdroj: VoxEU