S tím, jak se světová ekonomika dostává z recese, stojí před Evropskou centrální bankou výzva. Měla by setrvat v boji proti inflaci, aniž by tím vytvořila překážky evropské konjunktuře nebo ohrozila nově získanou stabilitu finančního systému.
Americká centrální banka uvedla, že bude „po delší období“ udržovat sazby na nízké úrovni; tato jistota má podpořit vratkou americkou ekonomiku, kde stále dochází k rychlému úbytku pracovních míst. Nicméně frankfurtský protějšek Fedu, který zvýšil úrokové sazby pouhý měsíc před pádem Lehman Brothers, podobný závazek nenabízí – lze to považovat za znamení, že bude ochoten se smířit s nižším růstem, bude-li jeho alternativou vyšší inflace. Bank of Japan v obavách z přetrvávajícího rizika pro japonskou ochabující ekonomiku také naznačila, že bude ještě nějaký čas držet svou klíčovou sazbu na úrovni kolem 0,1 %. Zatímco ale Federální rezervní systém ponechává sazby ve Spojených státech nezměněné, postupně začíná odstupovat od dalších opatření pomoci americké ekonomice. Fed uvedl, že zpomalí svůj program nákupu rizikových cenných papírů za téměř 1,5 biliónu dolarů.
„Způsob, jakým ECB postupovala, ukázal její konzervativní filosofii,“ řekl Julin Callow, hlavní ekonom pro Evropu v Capital v Londýně. „Samozřejmě, že z této filosofie může vyplývat i to, že následné oživení nebude tak silné jako v USA.“ A skutečně. I když v uplynulých dnech došlo ke zrychlení poklesu dolaru oproti jiným hlavním měnám, ECB se staví do role svrchovaného ochránce hodnoty eura oproti dolaru na měnových trzích. Minulý týden pak naléhal Jean-Claude Trichet, prezident ECB, na politiky, aby do roku 2011 respektovali pravidla Evropské unie určená k omezení rozpočtových deficitů na úroveň maximálně 3 % HDP. Zástupci ECB se také obávají, že pokud se sazby pohnou příliš pomalu, dojde k vytvoření jistého druhu závislosti na levných penězích. Ta zmírní motivaci bank pro přijetí razantních rozhodnutí typu navýšení nového kapitálu nebo pohlcení slabších bank silnějšími, která jsou však potřebná ke zlepšení stavu finančního systému. „Rychlé zlepšení situace na finančních trzích spolu se současnou mimořádně nízkou úrovní úrokových sazeb by mohlo zpomalit strukturální změnu v bankovnictví a reformu provozních postupů,“ uvedla ve své poslední čtvrtletní zprávě Bank of Finland, člen systému ECB.
Důkazem, že strategie exitu není jen akademickou debatou, ukazuje postup Austrálie. Ta unikla prudkému ekonomickému poklesu zčásti díky asijské poptávce po jejích exportech komodit. Nyní se stala prvním členem G20, který po loňském pádu Lehman Brothers začal zvyšovat sazby. Řadu ekonomů úterní rozhodnutí o zvýšení australských sazeb překvapilo. Za hlavní důvod tohoto kroku uváděli spíše relativně silnou finanční pozici Austrálie v době, kdy vstoupila do celosvětové finanční krize než signály podstatného zlepšení situace v USA, Evropě či Japonsku. „Vypadá to, jako bychom byli outsideři,“ řekl Bill Evans, hlavní ekonom z australského Wespac Banking. Vedle pokračující poptávky po komoditách poukázal na možnost australské vlády být s fiskálním stimulem „velmi agresivní“. To bylo odrazem rozpočtového přebytku, který neměla k dispozici žádná jiná vláda.
(Zdroj: New York Times)