Třeba nejsme tak hloupí…

Pokaždé, když se u nás objeví nějaký návrh na prohlubování přímé demokracie, objeví se dlouhé výčty jejích negativ. Ne, že by na argumentech proti přímé či přímější demokracii nebylo i něco rozumného. Ale bavíme se churchilovsky o té nejméně špatné možnosti. Navíc ze zapálených odsudků větší přímé participace společnosti cítím často i něco ne zrovna libého.

Mnoho západních zemí dnes řeší problémy s dluhem. Z mnoha úrovní analýzy můžeme jít až na tu, která se dívá na vztah mezi dluhem a přímou demokracií. Nedávno zveřejněné dílo „Direct democracy as a safeguard to limit public spending“ (Patricia Funk, Christina Gathmann) v tomto smyslu poukazuje na zajímavý vztah. Země s vyšší úrovní přímé demokracie (Švýcarsko, USA...) mají menší úroveň veřejných výdajů ve srovnání se zeměmi s úrovní přímé demokracie menší. Autorky tento vztah popisují jako „silnou negativní korelaci“, nejde tedy o nějakou těžko postřehnutelnou vazbu. Mezi závěry je i následující: Povinné referendum ohledně rozpočtu ve švýcarských kantonech snižuje veřejné výdaje o 12 %; možnost navrhování zákonů občany funguje podobně.

Dovolím si tvrdit, že logika většiny argumentů proti přímější demokracii jde asi následující cestou:

Většina řešených problémů je složitá + lidé nemají potřebný vhled do problému, jsou krátkozrací a budou se rozhodovat oportunisticky = lepší je, když rozhodnou zvolení, kteří mají potřebný úsudek a informační zdroje.

Nyní nechme stranou podstatný domácí „detail“, tedy že u nás se zvolení často chovají jako vyvolení. Výše uvedená studie uvedený mustr dost nabourává. Pokud by totiž platil, větší přímá demokracie by se musela rovnat větším vládním výdajům. Lidé by totiž „hloupě“ hlasovali pro vyšší dávky, vyšší podpory, vyšší platy ve státní sféře, ad-hoc výdaje tu i onde. A neuvědomovali by si, že si tyto vyšší výdaje musí dříve, či později zaplatit z vlastních kapes, pravděpodobně i s čistou ztrátou plynoucí z neefektivní alokace zdrojů a sem tam nějaké dluhové krize.

Výše uvedené přitom není ojedinělým jevem. Média nyní přichází se zprávou o tom, že Švýcaři odmítli prodloužení zákonné dovolené ze čtyř na šest týdnů a to dokonce většinou 67 % hlasů. Podpořili tak vládu a firmy a postavili se proti odborům, které chtěly činit „dobro“. Není opět třeba zdůrazňovat, že pokud by platila protipřímodemokratická logika, asi bychom podobný výstup neviděli. Třeba tedy nejsme tak hloupí a neschopní si rozhodovat přímo. Nutno ale uznat, že výše uvedeným se silně prolíná ta švýcarskost. Je tu tedy možnost, že Švýcaři a pár dalších jsou v tomto ohledu trochu jiní. Já ale myslím, že ne.

Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.