Moc díky, Anonyme!

Může se Vám to zdát jako předvíkendový sarkasmus, ale já poděkování uvedené v nadpisu myslím smrtelně vážně. Sloupek „Anonymního investora“ z poloviny tohoto týdne totiž rozproudil debatu, která v českém prostředí prozatím chyběla. Nemám v úmyslu hledat odpověď na sugestivní otázku, zda makléři k něčemu jsou, nebo nejsou – tuto bitvu totiž ze své pozice nemohu vyhrát. Pokud bych odpověděl Ano, někteří pravidelní diskutéři by se mě pomocí více či méně faktických argumentů pokoušeli přesvědčit o opaku. Pokud bych odpověděl Ne, obrazně bych se „střelil do vlastní nohy“. Dovolím si však nabídnout dvě témata, , která by každému jednotlivci mohla při hledání zmíněné odpovědi pomoci.

Akademická obec promine, ale já osobně za jedinou „čistou“ vědu považuji fyziku. Její výhodou je, že pracuje s přírodními zákony, které se naštěstí dají tzv. ohnout jenom stěží, pokud vůbec. Odstředivou sílu prostě nepřetlačíte. Všechny „společenské vědy“ (politologie, sociologie, ale i ekonomie) pracují se subjektem, který je z definice velmi nepředvídatelný – s člověkem. To do značné míry zpochybňuje prediktivní schopnost jejich výstupů – vždy se jedná o pouhý odhad budoucího vývoje, na základě předchozí skutečnosti. Některé extrémní názory dokonce tvrdí, že „pravda“ jako taková vůbec neexistuje a popis minulých událostí je pouze subjektivním hodnocením jevů, které nastaly za zcela unikátních okolností kdysi v minulosti. Domnívat se proto, že politologové, sociologové nebo ekonomové jsou schopni nějakého magického (a hlavně spolehlivého) vhledu do budoucnosti je naivní a dětinské. Tím nijak neshazuji výsledky jejich práce, ale ruku na srdce – do budoucna nevidí vůbec nikdo, všechny názory jsou pouze odhady a jako s takovými je s nimi třeba pracovat. Na tomto místě nelze pro odlehčení nezmínit citaci socioložky doc. Kubátové, která ekonomické experty považuje za „akademický ekvivalent kartářek nebo věštkyň s černou kočkou na rameni“. Suma sumárum, Anonymní investor má v tomto bodě pravdu – makléři na budoucí vývoj pouze usuzují a s jistotou nevědí nic. Vy byste od nich však tuto „jistotu“ při znalosti výše uvedeného současně neměli očekávat, nebo dokonce požadovat.

Nemalá část diskuse se pod uvedeným článkem točila kolem tématu limitů zodpovědnosti makléře. Dozvěděli jsme se dokonce od jednoho čtenáře, že ČR je jediná země, kde mohou léčit lékaři bez diplomu, radit právníci bez titulu a obchodovat makléři bez…bez čeho vlastně? Ať se na to dívám z jakéhokoliv konce, neumím si představit zkoušky, kde by se testovalo něco více, než je znalost a) legislativy finančních trhů, b) charakteristik a parametrů finančních produktů, c) teorie managementu portfolií (bez ohledu, zda soukromých nebo institucionálních) či d) principů finančního a investičního poradenství. Nic takového jako „čuch na trh“ nebo „schopnost dávat zisková investiční doporučení“ nelze objektivně testovat, protože to je kvalita resp. instinkt, který se vybuduje až časem a zkušenostmi. Pokud to přeženu, primární zodpovědnost makléře začíná a končí u korektního přijetí a zpracování vašeho obchodního pokynu a pokud je výsledkem tohoto pokynu uzavření obchodu, pak také u jeho vypořádání. Pokud v tomto procesu někde nastane chyba, lze ji obvykle snadno identifkovat a korigovat. Investiční poradenství nebo tvorba analýz je nadstavbou nad základní činnost makléře a jak jsme si vysvětlili výše, nese s sebou nemalý prvek nejistoty. I zde proto souhlasím s „Anonymem“ – neumím si představit, který makléř nebo analytik by měl zájem klientovi záměrně chybně radit. Pokud by tomu tak bylo, nejednalo by se o neschopnost správně odhadovat vývoj trhu, ale o podvod – a to je úplně jiná kapitola…

Přeji příjemný jarní víkend!