Ještě včera působila technika jako zdroj hrdosti a pýchy vzmáhajícího se Ruska. Na vojenské přehlídce u příležitosti výročí konce druhé světové války na Rudém náměstí defilovaly nejmodernější kousky ruského vojenského průmyslu: tanky T-90 zakoupené i Saudskou Arábií, mezikontinentální rakety Topol-M s jadernými hlavicemi, obávané a přesné střely Iskander-M, kterými Rusko hodlá odpovědět na protiraketový štít NATO, a vrtulníky nesoucí obří vlajky. Když se ale jen o několik hodin později v Indonésii zřítil letoun Suchoj Superjet 100, první ruské dopravní letadlo vyrobené po rozpadu SSSR, padl na snahu o modernizaci ruského průmyslu, vedenou hlavně státem, opět stín.
Superjet 100 už nyní létá na linkách ruského Aeroflotu a arménské společnosti Armavia, které provoz strojů zatím nepozastavily. "Všichni doufáme, že incident v Jakartě neovlivní zakázky na Superjet," citují média nejmenovaného činitele ruského ministerstva průmyslu a obchodu. Závěry si zákazníci nejspíš vyvodí až po objasnění příčin nehody, zatím je prý jasné, že letoun byl technicky naprosto v pořádku. Nehoda však podle některých odborníků může pošramotit pověst stroje vstupujícího na trh po dlouhém a drahém vývoji, do něhož ruská vláda vkládá velké naděje.
Letadlo, které mělo v Indonésii absolvovat sérii předváděcích letů, je určeno pro střední tratě a může pojmout 75-95 pasažérů. Rusko má se strojem největší plány za posledních dvacet let. První sériový exemplář loni v dubnu odebrala Armavia, dalších sedm , přičemž Suchoj měl ke konci roku už téměř 170 závazných objednávek, a to i z Indonésie, USA a Mexika. Počátkem roku letoun získal certifikát EASA otvírající cestu na evropský trh. Výrobce plánuje do konce příštího desetiletí prodat na 800 strojů a obsadit tak 15 procent světového trhu regionálních letadel. Katalogová cena letounu, označovaného také zkratkou SSJ-100, činí 31,7 milionu dolarů.
"Profesionálové k takové situaci přistupují s pochopením," soudí o zřícení letounu šéfredaktor specializovaného časopisu Aviatransportnoje obozrenije Alexej Sinickij. "Samozřejmě, nikdo se nebude tvářit, že se nic nestalo. Ale prodeje budou záviset individuálně na každém zákazníkovi," míní.
Ani šéf konzultantské firmy Infomost Boris Rybak nepočítá s masovým odříkáním objednávek. "Už se staly případy, kdy nový letoun havaroval ještě během zkušebních letů či v začátku své dráhy, ale pak se masově rozšířil," uvedl. Něco podobného svého času postihlo i Airbus A-320. Rybak se také domnívá, že spíš než technické údaje může větší roli při odbytu sehrát politická podpora, jíž se Superjet těší ve velké míře.
Otazník podle tisku visí hlavně nad zájmem barmských vojáků. Ti loni zrušili objednávku na dva rusko-ukrajinské stroje An-148 poté, co se jeden letoun při předváděcím letu ve Voroněži zřítil. Nepomohlo, že nehoda byla posléze objasněna chybou při pilotáži. "Je příznačné, že na indonéský trh se Superjet protlačoval jako spolehlivější letoun než An-148," poznamenal list Kommersant.
Do projektu vývoje Superjetu, na jehož technické realizaci má lví podíl italská společnost Alenia spadající pod zbrojovku Finmeccanica, vložila ruská vláda hodně času a prostředků. Měl by být hlavním zdrojem oživení upadajícího civilního leteckého průmyslu a ruským aerolinkám by měl nahradit stárnoucí letku strojů Tu-134. Jeho hlavními konkurenty jsou letouny brazilského Embraera a kanadského Bombardieru, které segmentu menších dopravních strojů zatím dominují.
Alenia, hlavní partner konstrukční kanceláře Suchoj, do vývoje údajně investovala 250 milionů USD, zhruba 30 % celkových nákladů na realizaci projektu. Alenia také drží 51 % ve společném podniku obou firem, který letadlo prodává v zahraničí, a dokonce od Suchoj nakoupila 25 % a jednu akcii v dceřiné společnosti pověřené designem kostry letadla. Jelikož Rusko považuje letecký průmysl za strategické odvětví ekonomiky, musel dát k transakci svolení prezident Vladimir Putin. Při konstrukci byl konzultován i americký Boeing; francouzský výrobce Snecma s ruskou firmou Saturn vyvíjel motory.
Největší otazník tak nevisí nad příčinou nehody, jíž mohla být klidně i chyba pilota neznalého terénních zvláštností Jávy, ale nad schopnostmi ruského průmyslu využít Superjet ve svůj prospěch a revitalizaci. Pouze kostra letounu a půlka motoru jsou totiž čistě ruské provenience. Všechno ostatní, včetně letecké elektrotechniky, přistávacího zařízení a podvozku jsou dodávány ze zahraničí. Sami ruští odborníci letadlo považují za „ruské“ z jedné pětiny až třetiny. Další rozvoj civilního leteckého průmyslu proto bude vyžadovat udržení tenké rovnováhy mezi státním dohledem nad odvětvím a omezováním přítomnosti zahraničních investorů.
(ČTK, Bloomberg, Oxford Analytica)