Rozhodnutí ECB o nákupech vládních dluhopisů zemí eurozóny potvrdilo, že v ECB skutečně platí pravidlo „jedna země, jeden hlas“. Němci sice představují asi čtvrtinu populace eurozóny, mají ale pouze jeden hlas ve výkonné radě ECB a evidentně žádné právo veta. Vyjednávací síla se posunula směrem k zemím na periferii a zastánci politiky lehce dostupných peněz získávají navrch.
Fakt, že je ECB ochotna provádět neomezené nákupy vládních dluhopisů vysoce zadlužených zemí, by v nikom neměl budit radost. Nejde o konec krize, ale o její další fázi, Němci nechtěli, aby investoři bez obav půjčovali všem zemím eurozóny s tím, že v případě problémů poskytne Německo pomoc. Nyní ale investoři vědí, že pomoc od Německa skutečně přijde, a to ve formě přímých fiskálních transferů a prostřednictvím ECB. Jaký to bude mít vliv na motivaci k opatrnosti u investorů?
Španělský premiér Mariano Rajoy začal v boji o úvěrovou pomoc bojovat na nové frontě. I přes ohlášení ECB týkající se podpory na trzích není stále jasné, zda Španělsko bude žádat o pomoc. Obává se, že by se jeho země musela zavázat k úsporám. Boj se tak přesouvá od toho, zda ECB vůbec může poskytovat pomoc jednotlivým vládám k tomu, zda by se taková pomoc měla pojit s podmínkami. Země na periferii budou v tomto směru postupovat velmi razantně a nakonec zvítězí.
Nezaměstnanost ve Španělsku dosahuje 24,6 %, v Řecku 24,4 %. Portugalsko a Irsko dosáhlo s úsporami určitého pokroku, stále však nedosahují růstu a zadlužení zůstává vysoko. Země mimo euro včetně Velké Británie, Švédska, Polska a Norska si vedou lépe a Němci se tak budou stále více klonit k názoru, že eurozóna je prostě nefunkční. A pokud by jednorázová devalvace pomohla zemím na periferii rychleji než úspory, Německo by mělo přiznat, že tato nefunkčnost je realitou.
ECB nyní bojuje o své přežití. Mario Draghi a jeho kolegové manipulují s pravidly, aby mohla nakupovat dluh jednotlivých vlád. Vedení zemí na periferii bude zase tvrdě bojovat o to, aby získalo maximum bez toho, aby muselo učinit velké závazky. Musí tak postupovat, jinak prohraje další volby. Evropa má silné instituce, včetně vlastnických práv a demokratického systému. Nezávislá centrální banka byla dlouho vnímána jako příklad takových institucí. Dnes je ale prioritou získání levných peněz a čím více jich ECB bude poskytovat, tím silnější bude poptávka po nich. Po celém světě jsme podobný vývoj viděli několikrát. V současné době je možná těžké si představit, že se bohaté evropské země vydávají tragickou cestou inflace a defaultů, která je tak typická pro Latinskou Ameriku. Každým „krokem vpřed“ ale krize v eurozóně postupuje tímto směrem.
Autory jsou Peter Boone z London School of Economics a Simon Johnson z M.I.T. Sloan School of Management.
(Zdroj: Economix)