Aktualizováno Jedním z přehlížených efektů QE3 je jeho schopnost zvýšit nominální výdaje i za hranicemi USA. Fed je totiž monetární supervelmocí, která kontroluje hlavní světovou měnu, na níž je navázán kurz mnoha měn rozvíjejících se ekonomik. Americká monetární politika je tak exportována do většiny rozvíjejícího se světa a ovlivňuje i rozhodnutí ECB a Bank of Japan. Nyní se zdá, že QE3 se již začíná projevovat na globálních monetárních podmínkách. Naznačuje to například zpráva z WSJ. Ta hovoří o tom, že masivní stimulace ze strany významných centrálních bank vytváří domino efekt po celém světě a nutí země od Brazílie až po Turecko ke krokům zaměřeným proti přílivu kapitálu a posílení jejich měny. Ve středu uvolnila politiku Bank of Japan.
QE3 také zvýší tlak na další uvolnění u ECB a Bank of England. Podle některých názorů, prezentovaných například ze strany BIS, tento vývoj budí obavy. Ale to by neměl. Svět nyní čelí nedostatku bezpečných aktiv či nadměrné poptávce po penězích. Tento fakt podkopává oživení globální ekonomiky a představuje skutečný důvod, proč jsou investoři a finanční prostředníci poškozováni stlačenou výnosovou křivkou. QE3 má potenciál to změnit. Může zvýšit očekávané nominální příjmy po celém světě, poptávku po úvěrech i nabídku bezpečných aktiv.
Máme-li se však dočkat takového pozitivního vývoje, musí Fed posunout QE3 směrem k nějakému jasně danému cíli. Jestliže by například použil nominální HDP, zlepšil by se management očekávání a zvýšila by se efektivita monetární politiky. Podle některých ekonomů je pravděpodobné, že k takovému posunu skutečně dojde. Doufám, že tomu tak opravdu bude. A kdyby Fed skutečně přikročil k cílení nominálního produktu, zvýšilo by to i systematičnost jeho rozhodování a upevnilo dlouhodobá inflační očekávání.
(Zdroj: Blog Davida Beckwortha)