Česká republika bude čelit na půdě Evropské unie novému pokusu o odstavení jaderné elektrárny Dukovany. Záminkou pro větší tlak na odstavení Dukovan se stala skutečnost, že společnost v této elektrárně využívá palivo vyrobené z uranu, který je obohacován v Rusku, tedy mimo území EU. Píše to dnešní vydání deníku E15 s tím, že palivo je údajně v rozporu s evropskou deklarací z Korfu z roku 1994. pochybení proti evropským pravidlům popírá.
"ČEZ měl smlouvu na dodávky paliva pro elektrárnu Dukovany podepsanou už před vstupem Česka do Evropské unie. Tato smlouva byla spolu s naším vstupem akceptována i ze strany Zásobovací agentury Euratomu ESA," uvedl mluvčí firmy Ladislav Kříž.
ESA nyní podle listu posuzuje dodatek ke smlouvě mezi firmou a ruským dodavatelem TVEL, který se týká dodávek paliva a jeho ceny i po roce 2018 - tedy po datu, do kterého byla sjednána původní smlouva. Fakticky je to stále stejný kontrakt, takže by problém mít neměl. Odpůrci Dukovan chtějí ale argumentovat tím, že Finsko si kvůli podobnému případu elektrárny Loviisa před svým vstupem do EU vyjednalo výjimku z korfské deklarace. Česko tak neučinilo.
Elektrárna Dukovany se v Evropě stává terčem kritiky kvůli údajně nespolehlivým reaktorům sovětského designu VVER-440. Podle řady odborníků ale Dukovany naopak patří k nejbezpečnějším elektrárnám na světě.
Zpráva podle analytiků může na největší českou energetickou společnost dolehnout negativně. "Akcie ČEZu se mohou dostat krátkodobě pod tlak, navzdory tomu, že předpokládáme, že bude nalezeno takové řešení, aby ČEZ mohl jadernou elektrárnu Dukovany provozovat mnohem déle, než čtyřem dukovanským reaktorům vyprší nynější povolení v letech 2015–2017," uvedl Tomáš Sýkora, analytik Patria Direct.
Dukovany ročně vyrobí zhruba 25% veškeré elektřiny ČEZu a rozvoj jaderné energetiky na úkor výroby z uhlí je jedním ze strategických cílů společnosti i státní energetické koncepce, dodal Sýkora.
Včera se objevily neoficiální informace o tom, že zátěžové testy více než 140 evropských jaderných elektráren ukázaly stovky nedostatků a změny, které bude třeba udělat kvůli tomu, aby reaktory splňovaly mezinárodní bezpečnostní standardy, budou stát až 25 miliard eur. Podle německého tisku se největší problémy objevily u francouzské elektrárny Fessenheim, kterou Paříž plánuje zavřít v roce 2016, a u Temelína. Dukovany také prý postrádají například dostatečné vybavení pro zvládání havárií. Vyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška ale mírnil obavy s tím, že tyto informace nepřinášejí nic nového a české jaderné elektrárny Temelín a Dukovany žádné vážné problémy s bezpečností nemají.
O obohacování uranu a regulaci EU
Zatímco v západní Evropě je běžnou praxí, že provozovatelé jaderných elektráren kupují odděleně přírodní uran, jeho obohacení a výrobu palivových tyčí tak, aby si mezi jednotlivými produkčními cykly mohli vybírat dodavatele, provozovatelé jaderných bloků sovětského typu vypisují tendry už na hotové palivové články „v balíčku“ (tzv. package deals), kdy je uran i jeho obohacení započítáno v ceně.
Obohacený uran se na nákladech výroby palivových článků podílí z 85 %. Vzhledem k tomu, že ruský jaderný cyklus je zcela v rukou státu a vzhledem k jeho rozsahu, má TVEL přístup k velmi levnému obohacenému uranu přes státní firmu Techsnabexport (spadající také pod agenturu Rosatom). Pokud je tedy zadavatelem soutěže požádán, aby vypracoval nabídku zahrnující kompletní servis spojený s výrobou palivových článků, nemůže mu americký Westinghouse konkurovat – nemá totiž přístup k levnému uranu.
Systém zadávání zakázek, ale poměrně přísně reguluje evropská legislativa, konkrétně Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen Smlouva o Euratomu) z roku 1957, jejímž signatářem je ČR. Smlouva ve své kapitole VI jasně stanovuje pravidla zadávání zakázek tak, jak jsme je popsali u západoevropských států, čili v zájmu zachování volné soutěže povinnost zakázku dělit na jednotlivé cykly – od zpracování přes obohacení až pro výrobu článků.
Na plnění smlouvy dohlíží Evropská komise, jako její strážkyně, prostřednictvím Zásobovací agentury Euratomu (ESA). Každý kontrakt na dodávku jaderného paliva musí agentura provozovateli jaderné elektrárny formálně potvrdit. Zásobovací agentura Euratomu uplatňuje při validaci těchto kontraktů o dodávkách politiku diverzifikace, jejímž cílem je zamezit závislosti spotřebitelů na jednom zdroji dodávek a zajistit rovné zacházení se všemi spotřebiteli.
Nové členské státy mají ale na základě článku 105 Smlouvy o Euratomu výjimku a na smlouvy, „které uzavřel členský stát, osoba nebo podnik s třetí zemí, mezinárodní organizací nebo příslušníkem třetí země před vstupem této smlouvy v platnost, se ustanovení Smlouvy o Euratomu netýkají. To znamená, že smlouvy uzavřené před rokem 2004 s TVELem nové členské státy k dodržování politiky diverzifikace nenutí. ESA ale také ve své výroční zprávě za rok 2007 varovala, že v České republice a na Slovensku se budou v příštích letech uzavírat smlouvy na dodávky jaderného paliva, na které se už výjimka stipulovaná v článku 105 vztahovat nebude. Ve zprávě se uvádí, že zde „existuje riziko nestejného zacházení s provozovateli jaderných reaktorů – těmi, kteří jsou nuceni odebírat pouze ruský materiál, a těmi, kteří to dělat nemusí.
Agentura zároveň varuje, že nová výběrová řízení na dodávky jaderného paliva uzavíraná novými členskými státy po vstupu do EU mají „být plně v souladu s kapitolou VI Smlouvy o Euratomu. To se však nadále neděje. Například při výběrovém řízení na nového dodavatele pro všechny slovenské jaderné elektrárny na začátku předminulého roku se firmě TVEL opět podařilo zvítězit díky tomu, že opět nabídl palivové články i s uranem a jeho obohacením. ESA však proti takovému zjevnému porušení evropské legislativy nemůže podniknout žádné právní kroky. Slovenská strana totiž nový kontrakt považuje za dodatek, prodloužení s TVELem již uzavřených smluv, které se evropskou legislativou řídit nemusely. Rusům se navíc nedá dokázat ani dumping cen za služby spojených s obohacováním uranu.
Otázka přístupu ruských výrobců obohaceného uranu na evropský trh před unijními představiteli vyvstala už v první polovině 90. let, kdy se dojednávala rámcová dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskem. Ruští vyjednávači tehdy vůči svým unijním kolegům zaujali velmi tvrdou pozici a pro své výrobce požadovali neomezený přístup na trh EU, nechtěli ale stejný ústupek učinit unijním firmám, tak aby i evropští producenti obohaceného uranu mohli soutěžit o zakázky v Rusku. Dohoda o partnerství a spolupráci byla sice v červnu 1994 nakonec podepsána, otázka obchodu s jaderným materiálem, z ní ale byla vyňata. Unijní představitelé zároveň přijali tzv. Deklaraci z Korfu, která stanoví, že v EU by podíl evropských výrobců na trhu s obohaceným uranem neměl klesnout pod 80 %, tak aby Rusové nemohli evropský trh zaplavit svým levným uranem, a ohrozit tím soběstačnost EU v oblasti jaderného paliva.
(Zdroj: E15, ČTK, EK)