Sejdou se takhle dvě kamarádky středního věku na kávu a přátelský „pokec“. Neviděly se relativně dlouhou dobu, a proto rozhodně netrpí nedostatkem témat ke konverzaci – děti (v pubertě), manžel (zlobí, jako všichni), práce (děsná otrava), příbuzní (lepší nemluvit), staří kamarádi ze školy („ta šprtka Marie už je podruhé rozvedená“). Po jisté době se však jedna ke druhé nakloní a vypálí nečekanou bombu – „Včera jsem byla u kartářky“.
A: „No nekecej, a kvůli čemu jsi tam byla?“
B: „Víš, mám nějaké problémy – vůbec nevím, jak dál. V práci se mi moc nedaří, ve vztahu to není žádná sláva, děti už mě skoro nepotřebují. Ta ženská má skvělé reference, pár mých kamarádek už u ní bylo a vždycky odcházely ohromně spokojené.“
A: „A jak to probíhalo, povídej! A nenech se pobízet, jsem děsně zvědavá“.
B: „Přišla jsem tam, takový malý, ale ohromně útulný byt to byl. Paní byla strašně milá a hned jsem k ní pojala důvěru. Dlouho mě zpovídala – jak žiju, jaké mám vztahy, co mě trápí, z jaké rodiny pocházím…prostě všechno. Nakonec se mě zeptala, na jakou otázku od ní očekávám odpověď. Kamarádky mě na to připravily a tak už jsem věděla, co říct – zajímalo mě, co bude v budoucnosti a jestli se mé problémy nějak vyřeší“.
A: „A? Co Ti řekla?“
B: „Chvíli koukala do nějaké skleněné koule a pak jsem si tahala z balíčku takových těch ohromně barevných karet s ezoterickými motivy. Paní je zamíchala, nějak divně je tam rozložila po stole a zase do toho chvíli koukala. Nakonec to z ní vypadlo – situace je prý v mém případě hodně nejasná, ale určité signály zlepšení tam jsou. Do šesti měsíců se prý dozvím zprávu, která hodně výrazně ovlivní můj život. Ohledně manžela prý karty tvrdí, že na vztahu musíme zapracovat a pokud jde o děti, tak tam je to jasné – tam to prý vyřeší čas“.
A: „Hm, to je dobrý. A kolik to stálo?“
B: „Pakatel – 3,000 korun za půl hodiny. Podle mě to byly skvěle investované peníze – ohromně se mi ulevilo a teď přesně vím, co mám dělat“.
Na tomto místě bychom teoreticky mohli skončit, ale pojďme si obě kamarádky poslechnout až do konce.
A: „Hele dobrý, ale já jsem tuhle byla u svého finančního poradce, to byla taky pecka“!
B: „Jo, to mi pověz – co asi může být na takovým setkání zajímavýho? A vůbec, proč jsi tam vlastně byla“?
A: „Mám nějaké problémy s penězi. Z výplaty mi skoro nic nezbyde, peníze se hned rozkutálí, moje investice nic nevydělávají a tak vůbec. Potřebovala jsem od něj radu, jak na to a hlavně, aby mi řekl, co se bude ohledně mých peněz v budoucnu dít“.
B: „A Jak to dopadlo, pomohl Ti“?
A: „Věro, to byla špička! Má obrovskou, moderně zařízenou kancelář – navíc měl úžasný parfém a skvělé vystupování, hned jsem k němu pojala důvěru. Dlouho mě zpovídal – jaké mám příjmy, jaké výdaje, kolik uspořím, kam investuji a tak. Pak jsem mu ukázala výpis svého portfolia a on se malinko zamračil. Začal mlátit čísla do nějakého jeho systému – Blumberk nebo Rojrts je to jmenovalo, já už pořádně nevím. Maloval tam nějaké čáry, vyplivlo mu to další výpisy… už jsem se v tom přestala orientovat. Nakonec ale to dobře dopadlo – říkal, že situace na světových trzích je sice ohromně nepřehledná, ale že vidí známky zlepšení. Maximálně do půl roku se prý objeví informace, které budou mít na mé investice zásadně blahodárný vliv. A pokud jde o moje domácí cash-flow, prý bych si měla změnit priority a začít víc šetřit a míň utrácet. Byla jsem z toho úplně v rauši, takhle jasně mi to ještě nikdo neřekl“.
B: „Hm, mě ta kartářka stála tři tisíce… na kolik přišel tenhle týpek“?
A: „Představ si – vůbec nic. Byla to prý vstupní konzultace, a ta je zadarmo. Stačí prý, když si podle jeho doporučení přeskupím portfolio, zrušíme nějaká pojištění a doplníme tam pár jiných a koupíme si nějaké podílové listy a akcie. Pak prý budeme srovnaní“.
Kdo pozná rozdíl, má u mě pivo.
P.S.: Všechny postavy jsou fiktivní a při jejich popisu byla použita nadsázka.
Poznámka na konec: Cílem tohoto textu není dehonestovat ani kartářky, ani finanční poradce/makléře/bankéře/ekonomy/stratégy. Jeho cílem je ukázat, že jakákoliv profese, od níž veřejnost očekává prediktivní schopnost u inherentně nepredikovatelných jevů, má své limity a její výstupy je třeba vždy hodnotit velmi kriticky. Čím dříve si to lidé uvědomí, tím lépe pro všechny. Žádného makléře či bankéře totiž nic nepotěší více, než setkání s klientem, který ví, kde jsou limity a možnosti jeho profese.
Hezký zbytek týdne.
Petr Žabža (zabza@patria.cz)