Ústup západních ekonomik ze slávy může mít mnoho podob

V minulých dnech vydala rada amerických tajných služeb publikaci o světových trendech do roku 2030*. Na rozdíl od jiných prognóz zdaleka nejde jen o protažení současných známých trendů do budoucna, ale o velmi širokou analýzu sahající od politiky, ekonomiky a demografie po technologie výroby, vývoj klimatu nebo vzdělávání.

Zpráva přichází se stanovením základních silných trendů, kterými jsou nárůst bohatství jednotlivců, rozložení moci z jednoho centra na koalice či sítě center v rámci světa, dále zestárnutí světové populace s nárůstem migrace a urbanizace a nakonec nárůst poptávky a problémy se zdroji vody, potravin a energie. Důsledkem těchto trendů má být na ekonomickém poli nárůst střední třídy v rozvíjejícím se světě a nárůst jeho ekonomické moci ve světě na úkor USA, Evropy a Japonska.

Takový závěr není překvapivý, v podobných studiích se už několikrát objevil. Zajímavější jsou doprovodné jevy předpokládaných změn, a především zhodnocení rizik, která budou realitu od očekávání odchylovat. Právě to umožňuje daleko lepší vytvoření názoru, třeba i s využitím pro investiční rozhodování.

Jedním z klíčových rizik je výrazně nesourodý vývoj ekonomik, vyšší volatilita a ztráta jasné vedoucí role USA. To na jednu stranu může vést k vytvoření několika různých center růstu a tím přispět k diversifikaci a vyšší odolnosti světové ekonomiky. Stejně tak ale může divergence vést k takové volatilitě, kvůli které světová ekonomika zkolabuje.

Různé části světa se budou potýkat s různými problémy. Pro západ je velkou nevýhodou stárnutí a úbytek populace, které zhoršuje schopnost vypořádat se s krizemi a nutí ekonomiku k růstu více využívat růst produktivity. Otázkou ale je, jestli produktivita dokáže zamezit dlouhodobému zpomalení. Čína má v příštích dvou desetiletích zůstat hlavním tahounem růstu, i když zpomalí. Výzvou bude dotažení produktu na hlavu na úroveň vyspělých zemí, neboť to vyžaduje velké strukturální změny ve společnosti, větší investice do vědy či vyřešení problémů s nedostatkem vody. Obdobné výzvy čekají také Indii, jejíž váha ve světová ekonomice má rovněž strmě růst.

Další rizika nejsou přímo ekonomická, ale do vývoje hospodářství mohou výrazně promluvit. Patří sem větší potenciál ke konfliktům v důsledku přesunování moci a dostupnějších vyspělých zbraní. Dále je to forma vlády a nárůst vlivu nestátních a mezinárodních hráčů. Nedostatek koordinace omezí možnosti mnohostranné vlády a může vést ke fragmentaci. Zhruba padesátka států je na pomezí autokracie a demokracie a zřejmě je čekají další desetiletí nestability. Speciálně je v tomto ohledu zdůrazněn Střední východ a jižní Asie. Rizikem spíše v pozitivním směru je technologický vývoj, který hodně ovlivní vývoj produktivity nebo řešení problémů s rostoucí populací či změnami klimatu. Samostatnou kapitolou je pak změna role Spojených států. Jejich relativní síla se bude snižovat, ale je otázkou, v kterých oblastech a jak rychle, neboť ekonomika není jediným zdrojem jejich postavení. Třeba nahrazení dolaru jakožto dominantní rezervní měny by ale bylo známkou výrazné ztráty pozice. Ve výhledu zhruba dvaceti let je ale velmi nepravděpodobné, že by jakýkoli jiný hráč získal podobnou dominanci v tolika oblastech jako dosud měly USA.

Zpráva nestanoví jeden, ale čtyři hlavní scénáře, přičemž zmíněná rizika mají rozhodnout o tom, ke kterému svět bude směřovat. USA s Evropou a Čínou mohou začít udávat tempo při výraznější vzájemné spolupráci. Nebo se naopak Spojené státy mohou stáhnout ze světové scény, Evropa zabředne do recese a hlavně v Asii naroste riziko válek. Alternativními scénáři jsou potom extrémní nárůst nerovností mezi zeměmi i uvnitř nich, které povedou k velkému nárůstu napětí, nebo decentralizace světa, který budou řídit nové technologie a nestátní hráči.

Na závěr je tu ještě souhrn rizik, či spíše nepredikovatelných nejistot, které mohou s vývojem výrazně zahýbat, ale do projekcí nejsou zahrnuty. Mezi tyto černé labutě patří pandemie, rychlé klimatické změny, jaderné války či sluneční bouře. Je tu ale také kolaps EU, rychlá ztráta moci USA nebo nejistota, kam se vydá Čína, až úroveň jejího bohatství spustí proces demokratizace.

* National Intelligence Council - Global Trends 2030: Alternative Worlds