ve svých nových predikcích mimo jiné píše, že relativní ekonomický útlum Číny souvisí i s prohlubováním technologické mezery. Mezi ní a Západem. Už jsem na to poukazoval s tím, že mi není úplně jasné, co se tím myslí. Dnes krátký návrat k tomuto tématu údajné technologické mezery spolu s pohledem na jinou mezeru, která se vytváří mezi USA a zbytkem světa.
Ve světle toho, jaký tah má Čína na technologický rozvoj v řadě nových odvětví a oblastí, je pro mě onen názor CB překvapivý. Je tu určitě snaha USA jí určitým způsobem technologicky izolovat, respektive omezit přeliv amerických technologií do Číny. Tato země ale zároveň exceluje v elektromobilitě, dopředu jde zřejmě u umělé inteligence s možnou strategií „výrazně levnější, o něco málo výkonnější“, snaží se o rozvoj zelených energií… Já bych tedy spíše situaci vnímal tak, že pokud nějaká technologická mezera vzniká, tak mezi USA a Čínou na straně jedné a Evropou na straně druhé.
K uvedenému by bylo ale dobré dodat, že čínský rozvoj stojí do mnohem větší míry na státem řízené politice. Druhou stranou této mince je pokračující strukturální útlum poptávky domácností daný i tím, že místo budování sítí sociálního zabezpečení vláda mnoha způsoby podporuje průmysl a technologie. Což zase znamená, že ekonomika nijak silně nepostupuje ke kýžené nové rovnováze, dané právě silnější spotřebou domácností. Takže Čína se snaží zůstat exportní velmocí, přesouvající se od triček k elektromobilům. A ve světě to budí stále větší tenze.
Čínský technologický tah na bránu proto má a zřejmě bude mít tendenci dál prohlubovat, nebo udržovat to, čemu se říká globální nerovnováhy. Jednak kvůli němu bude mířit konkurenčnější zboží z této země do zbytku světa. A také nebude Čína kvůli němu mít takovou schopnost absorbovat domácí produkci doma. Bude potřebovat zahraniční trhy pro své obrovské kapacity přesouvající se od zboží s nižší přidanou hodnotou k technologiím.
Následující graf v uvedené souvislosti ukazuje výši výdajů na výzkum a vývoj k celkovému výkonu ekonomiky. Před cca 25 lety byly výdaje nejnižší v Evropě a v Číně, nejvyšší v Japonsku, Spojené státy byly mezi. USA mezeru s Japonskem už před lety uzavřely, Čína k tomu pravděpodobně směřuje. Evropa ne. Je mimochodem zajímavé, kolik diskusí se nyní točí kolem výdajů na zbrojení ve vztahu k HDP a jak málo (nebo mimo odbornější kruhy v podstatě vůbec) se mluví právě o číslech souvisejících s tímto grafem.
Zdroj: Natixis
Dnešním druhým grafem, se přesuneme k další vytvořené mezeře, tentokrát hlavně cyklické. Vidíme z něj totiž, že index ekonomických překvapení míří v USA prudce nahoru, v eurozóně vlastně také, ale po mnohem prudším předchozím propadu. V menší míře to platí u zemích G10 bez USA. TSLombard také ukazuje, že jejich křivka docela kopíruje vývoj dolarového indexu:
Zdroj: X
Podotýkám, že americký index S&P 500 od počátku letošního roku připisuje asi 8,5 %, STOXX Europe 600 je asi na polovině. Nikkei pak nechává oba vzadu svými 22 %. V úvodu zmíněná přitom pro USA letos předpovídá 2,7 % růst, což je vysoko na konsenzem (2 %). Možná byla CB ovlivněna i tím, jak podle druhého grafu vyvíjí americká překvapení.