Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem. Tuto pranostiku si asi v Gazpromu letos nechají zlatě zarámovat. Díky extrémně chladnému začátku jara si ruský plynárenský gigant může spravit chuť po nepříliš vysokém zahraničním odbytu v prvních dvou měsících roku. Růst poptávky po ruském zemním plynu táhne i deficit v zásobování Evropy zkapalněným plynem (LNG) z Kataru. Blízkovýchodní energetická velmoc raději tankery s plynem posílá do Asie, kde za ně dostane lépe zaplaceno.
Podle údajů agentury Interfax by dodávky ruského plynu do Evropy za první kvartál roku mohly zaznamenat 6,5% meziroční růst na 41,7 mld. m3. Za březen kalkuluje se zhruba 30% zvýšením prodaných objemů. Začátek roku přitom příliš slibně nevypadal. Za první dva měsíce export do Evropy meziročně klesl o 5 %.
Kvůli vlně chladného počasí, která postihla celý kontinent, se denní objem dodávek ruského plynu do Evropy pohybuje na úrovních typických pro zimní špičku. Minulý týden v některých dnech dosáhl 520 mil. m3, což způsobilo úplné vyčerpání exportních kapacit. Zdroje z Gazpromu deníku Kommersant sdělily, že růst poptávky nabyl takových rozměrů, že odbyt za březen přesáhne dodávky za leden až únor.
Krom počasí hrají ve prospěch Gazpromu v Evropě další faktory. Jedním z nich je pokles těžby v řadě evropských zemí, zejména v Norsku, kde se přihodilo několik havárií na produkčních zařízeních. Zásobovací situaci na kontinentu dále zhoršuje nedostatek dodávek od vývozců LNG, které láká lukrativnější asijský trh.
Dříve se pokles cen plynu na spotovém trhu, který utváří právě dodávky LNG, do hospodaření Gazpromu promítal negativně, jelikož tlačil na snížení cen v jeho dlouhodobých kontraktech navázaných na kotace ropy. Jenže v loňském roce se trend obrátil. Podle publikace Oil & Gas Journal dodávky LNG do Evropy v roce 2012 klesly o 27 %, přičemž Velká Británie, největší odběratel, zaznamenala 47% propad.
Významní exportéři LNG, hlavně Katar s 8% podílem na evropském trhu, raději tankery s plynem nasměrovávají na asijská odbytiště. LNG dodávky do Asie loni na rozdíl od Evropy vzrostly o 9 %. Japonsko za poslední dva roky dokázalo zvýšit import LNG z Kataru na dvojnásobek, Jižní Korea navýšila katarské dodávky o 56 %. Společnost Qatargas nedávno oznámila, že hlavní část produkce bude nadále určena pro asijské trhy, přičemž do Evropy „budou dodávky putovat v omezeném rozsahu.“ Šéf oddělení transportu a prodeje plynu v Qatargas Evropské unii vyčetl, že nedokáže jasně vymezit roli zemního plynu ve svém energetickém mixu, a že proto Evropě hrozsí nedostatek této suroviny.
Tuhá zima a pokles nabídky vedly ke snížení objemu plynu v zásobnících ve Francii, Belgii, Německu a Velké Británii a k prudkému nárůstu cen na spotovém trhu. Minulý týden dosáhly kotace v National Balancing Point (hlavní britský uzel) 530 USD za 1000 m3. Na německém hubu NCG se ceny pohybovaly kolem 520 USD za 1000 m3. To je výrazně více, než kolik momentálně účtuje evropským klientům. Ruský monopolista v Evropě loni prodával 1000 m3 plynu v průměru za 402 USD, letos by podle posledních kalkulací managementu měla průměrná cena činit 366 USD za 1000 m3.
Těžce zasažená Británie zlepšuje vyhlídky Nord Streamu
Nejhorší situace panuje v Británii, jejíž rezervy jsou z 90 % vyčerpané. Zatímco v Německu či Francii mají plné zásobníky poskytovat dost suroviny pro zajištění vrcholové spotřeby na 100 dní, v britském případě vydrží jen 15 dní. Francouzi vyčerpali zásobníky ze 70 %, Belgičané ze 75 %.
Britové doplácí na to, že dosud spoléhali na přebytky produkce z Norska či Kataru a de facto se stali zákazníky druhé kategorie. Vážnost situace a těšné poměry na trhu odráží fakt, že omezení dodávek LNG vedlo k 50% zdražení plynu během jediného dne.
Plyn z Norska Britové nakupují hlavně na spotovém trhu (cenové podmínky určuje National Balancing Point). Kontinentální Evropa má s norskými těžaři uzavřené dlouhodobé kontrakty, takže při zvýšené poptávce dostává přednost. Podobně, i když v kontinentálním měřítku, je tomu s dodávkami LNG z Kataru. Japonci a Jihokorejci platí oproti Evropě prémii zhruba 3-10 USD za milion britských termálních jednotek.
Británie byla do roku 2004 čistým vývozcem zemního plynu. Prudký pokles domácí šelfové těžby (o 17 % v posledních 12 měsících) poté zemi odsoudil ke statusu dovozce. Britská vláda a místní energetické společnosti se snaží zajistit přístup k dodatečným dodávkám, avšak zatím s omezeným úspěchem. Export amerického LNG z břidlic by měl začít mezi roky 2015 a 2016, ale dá se očekávat, že většina tankerů nejdříve popluje do Asie. Další perspektivní těžaři jako Nigérie, Alžírsko či Trinidad a Tobago buď nemají prostor k navyšování produkce, či ji také hodlají nasměrovávat do Asie. Brzké zlepšení si Britové nemohou slibovat ani od těžby z vlastních břidlicových ložisek, jelikož jejich průzkum a otevření si vyžádají roky.
To opět hraje do karet Gazpromu, který navrhl přivést do Británie svůj plyn přes odbočku z nedávno dokončeného plynovodu Nord Stream, jenž surovinu vede po dně Baltského moře do Německa. Vysoké ceny na spotovém trhu navíc ruskému gigantu umožní zachovat stávající systém navazování dlouhodobých kontraktů na ceny ropy. Smlouvu o dlouhodobých dodávkách momentálně vyjednává Maďarsko.
Podle analytika banky Konstantina Čerepanova výše zmíněné faktory Gazpromu umožní zvýšit letošní dodávky do Evropy meziročně o 8 % na 150 mld. m3. Loni monopolista zaznamenal propad o 7,5 % na 140 mld. m3. Objem celkového exportu Gazpromu (včetně zemí SNS) bude záležet zejména na energetické politice Ukrajiny. Podle platného kontraktu by Kyjev od Moskvy měl nakoupit alespoň 42 mld. m3 plynu, loni nicméně celkový odběr činil pouze 33 mld. m3. Ukrajina se snaží zvýšit domácí těžbu a také začíná navyšovat dodávky ze západního směru s pomocí swapových kontraktů s evropskými energetikami. Díky nim může plyn získávat levněji než od Gazpromu. Tomu totiž kvůli nevýhodně nastavenému kontraktu za dodávky platí víc než západní odběratelé typu německé .
(Zdroje: Kommersant, Reuters, Eurasia Daily Monitor)