Podle průzkumu institutu Viavoice provedeného v únoru letošního roku si 50 % Francouzů ve věku mezi 18 až 24 lety přeje žít v jiné zemi než ve Francii. U Francouzů ve věku mezi 25 až 34 to je dokonce 51 %. Jen 36 % mladých Francouzů vyjádřilo v průzkumu důvěru v budoucnost své vlasti. Ale 75 % z nich věří v budoucnost Německa a 67 % v budoucnost USA. Podle 66 % mladých Francouzů je jejich země v úpadku.
To, že mladí Francouzi chtějí žít v zahraničí, je pochopitelné. Jsou to totiž oni, kdo bude muset splácet veřejné dluhy, které nahromadily předchozí generace. To znamená, že se budou muset vypořádat s vyššími daněmi a méně štědrým sociálním státem. Veřejný dluh přitom drží zejména starší Francouzi či zahraniční subjekty. Mladí také ponesou většinu tíhy spojené se změnami na trhu práce. A v úvahu musíme vzít rovněž nízký potenciální růst francouzské ekonomiky a stárnutí populace. Mladí tak mají před sebou budoucnost charakterizovanou stagnací jejich kupní síly během celého produktivního života.
Je tu tedy riziko, že ve francouzské ekonomice proběhnou podobné změny jako ve Španělsku, Řecku a Portugalsku. V těchto zemích je totiž už patrná emigrace mladých. Jak by mohla Francie tomuto vývoji zabránit? Musela by se pokusit o rychlé snížení vládních výdajů a snížení veřejného dluhu. Musela by provést změny na trhu práce, které by odstranily rozdíly ve flexibilitě u zaměstnání na dobu určitou a u časově neomezených smluv. A bylo by nutné provést strukturální reformy, které by zvýšily investice a produktivitu.
Vývoj čisté migrace v Německu, Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku a Řecku shrnuje graf. Od roku 2010 je patrná vlna emigrace ze Španělska, Řecka a Portugalska a naopak imigrace do Německa. Potřebné posuny v ekonomice eurozóny, mezi které patří například snížení nezaměstnanosti, a posun v příjmech tak podle všeho stále více probíhají prostřednictvím migrace.

(Zdroj: Natixis)