Centrální banky po celém světě zaplavují finanční trhy likviditou ve snaze oživit globální ekonomiku. Evropská centrální banka (ECB) komerčním bankám v uplynulých třech letech levně půjčila bilion euro. Chřadnoucí banky i předlužené státy toto opatření sice zachránilo, řadě menších a středních podniků to ale nijak nepomáhá. Peníze se k nim nedostanou. Tyto firmy přitom zaměstnávají tři čtvrtiny pracujících v eurozóně. Místo znovunastartování růstu tak nově vytištěné peníze pouze prohloubily propast mezi jádrem Evropy, soustředěným kolem Německa, a periferními státy na jihu.
Podle deníku Wall Street Journal jádro pudla spočívá v příliš vysoké závislosti evropských podniků na bankovních úvěrech (na rozdíl od USA, kde hraje větší roli kapitálový trh). Banky se na celkových finančních potřebách firem v EU podílí víc než ze 70 %. Nedostupnost úvěrů by mohla zmařit jakoukoli naději na oživení růstu eurozóny po pěti kvartálech recese.
„Bankovní sektor a finanční trh se v eurozóně roztříštily. Společnosti s centrálami v problémových zemích čelí horším zápůjčním podmínkám než stejně riziková konkurence v bezproblémových zemích,“ prohlásil v pondělí prezident ECB Mario Draghi. Pokud banky v některých zemích nezačnou půjčovat za rozumný úrok, následky pro ekonomiku celé měnové unie budou podle něho vážné.
Ačkoliv rozdíly ve výnosech státních dluhopisů centra a periferie v posledních měsících klesají, v soukromém sektoru panuje opačná tendence. Před třemi lety platily španělské a německé společnosti na úrocích zhruba stejně. Dnes musí podnikatelé v Itálii a Španělsku oproti konkurenci v Německu platit 2,5% prémii. Za posledních 18 měsíců se rozdíl zdvojnásobil.
Očekávání blahodárného efektu finančních injekcí ECB se na jihu eurozóny nenaplnila. Místo toho se dostavilo utažení úvěrových kohoutů. Objem poskytnutých půjček v korporátní sféře v eurozóně v únoru klesl meziročně o 2,7 %, nejvíc za poslední dva roky. Ve Španělsku došlo k 8% kontrakci, v Irsku ke 4% poklesu. Od poloviny roku 2009 klesl objem úvěrů poskytnutých španělskému soukromému sektoru o 172 mld. EUR, což představuje 17 % HDP země. Nad nedostupností bankovního financování si zoufají i italští soukromníci.
Příkopy se rozevírají i mezi malými a velkými společnostmi. Podle průzkumu ECB z loňského října byly žádosti o úvěry španělských a italských firem do 250 zaměstnanců odmítnuty dvakrát častěji než žádosti velkých společností.
Politici a firmy tvrdou úvěrovou politiku kritizují. Banky se brání tím, že vzhledem k podílu nesplácených půjček v portfoliu jim nezbývá než přitáhnout otěže. Chtějí se vyhnout předkrizovému zvyku, když se ve snaze získat tržní podíl předháněly ve snižování sazeb. Krize také vyjevila, že firmy na periferii v produktivitě výrazně zaostávají za konkurencí v jádru. Výsledkem je vyšší míra zamítnutých žádostí. Ve Španělsku nyní dosahuje kolem 20 %, zatímco v Německu se pohybuje kolem 4 %.
Navíc se mění i procesy spojené s udílením úvěrů. Kvůli omezování počtu poboček a centralizaci se menší podniky nemohou spoléhat na dlouhodobé známosti s místními bankéři, které hrály velkou roli obzvlášť na jihu Evropy. Stížnosti ale přichází i z Belgie či Francie.
Částečně se problém snaží řešit velké firmy, které nabízí půjčky ověřeným subdodavatelům či o jejich rizikových profilech podávají informace bankám. Evropská unie by také měla zanedlouho přijmout legislativu, která po bankách bude vyžadovat menší rezervy na zajištění úvěrů pro malé a střední podniky.
Největší naděje se upínají k ECB, která by mohla přijít s odvážnějším krokem. Spekuluje se o výkupu balíčků úvěrů od komerčních bank. Bank of England loni přišla s dotováním nových úvěrů malým podnikům. Program však bude muset být kvůli problémům s funkčností upraven. Podobně chce úvěry dotovat i maďarská centrální banka, která na podporu podnikatelů vyčlenila 250 mld. HUF.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg)