Rychle tající ledy Arktidy představují „ekonomickou časovanou bombu“, která svět vyjde na 60 bilionů USD, tvrdí vědci z University of Cambridge a Erasmus University Rotterdam. V článku v prestižním akademickém žurnálu Nature se zabývají finančními dopady změn klimatu v oblastech kolem Severního pólu.
Studie naznačuje, že tak jako u globalizace i změna klimatu má své vítěze a poražené a že rozložení zisků a ztrát bude pravděpodobně značně nerovnoměrné.
Mizící ledová krusta přinese velké výhody těžařům ropy a plynu a transportnímu odvětví. Podle odhadů geologů se pod arktickými vodami skrývá 30 % dosud neobjevených světových zásob plynu a 13 % neobjevené ropy. Zprůjezdnění Severní mořské cesty zkrátí lodím cestu z Evropy do Asie o několik dní a umožní ušetřit nezanedbatelné množství paliva.
Na druhou stranu vědci v Nature varují, že kvůli významné roli, kterou Arktida hraje při regulaci atmosférických a oceánských cyklů, její roztátí způsobí dramatické změny, jejichž výsledkem bude neúroda, záplavy a zničená infrastruktura po celém světě. Náklady katastrof přitom mnohonásobně převýší jakékoli možné přínosy, tvrdí Chris Hope z University of Cambridge.
Arktida se v posledních letech mění mnohem rychleji než zbytek světa. Každý rok zde zmizí led odpovídající ploše Velké Británie. V porovnání se stavem z let 1980-2000 se oblast Severního ledového oceánu pokrytá ledem zmenšila na polovinu. Tloušťka zbývajícího ledu se scvrkla o 80 %. Podle odhadů Bílého domu, který nedávno zveřejnil národní strategii pro Arktidu, by se oblasti za polárním kruhem do tří až pěti let mohly v létě proměnit v chladnou břečku slané a sladké vody.
Akademici se ve zveřejněném článku soustředili na efekt tání ledovců na permafrost na dně Východosibiřského moře, kde se podle odhadů nachází obrovská ložiska metanu – skleníkového plynu se zhruba 20násobnou účinností oproti oxidu uhličitému, který se však v atmosféře rychle rozpadá. Mezi vědci probíhají intenzivní diskuze o tom, jak dlouho bude uvolňování metanu trvat a jaký dopad bude jeho zvýšená přítomnost ve vzduchu mít. Některé hlasy tvrdí, že existují důkazy, že úniky už začaly. Jiné se obávají toho, že celý proces by se mohl odehrát takovým tempem, že to urychlí globální oteplování a mizení dalších ledových ploch, třeba té pokrývající Grónsko. Množství vody v grónském ledovci je prý takové, že by jeho rozpuštění mohlo zvednout hladinu světových oceánů o 7 metrů. Na Lipně by se pak pravděpodobně objevilo mnohem víc karavanů s nizozemskou poznávací značkou…
Efekt vypuštěného metanu autoři britsko-nizozemské studie kalkulovali s pomocí aktualizované verze ekonomického modelu použitého ve Sternově zprávě z roku 2006, již si objednala britská vláda. Po vložení proměnných v tabulce nákladů vypadlo číslo 60 bilionů USD, přičemž 80 % škod má jít na vrub rozvíjejících se zemí, které se se záplavami, suchem a tornády umí vyrovnávat nejhůř.
Rusko větší příležitost
To ruští ropní těžaři, kteří se na planetu dívají spíš modrým než zeleným prizmatem, si s oteplováním zdaleka tolik starostí nedělají. Novatek, druhý největší ruský producent plynu, plánuje svoji surovinu z poloostrova Jamal na severozápadě Sibiře na místě zkapalnit a v tankerech odeslat až do Číny. S francouzským koncernem do exportního terminálu za polárním kruhem investuje 20 mld. USD. Zkapalnění a tranzit vyjdou vcelku draho, avšak láce těžby dodává projektu potřebnou konkurenceschopnost. Díky vylepšené konstrukci lodních trupů a ústupu ledovců nebudou tankery potřebovat ani nákladný doprovod jaderných ledoborců. Alternativou by bylo budování plynovodů v tundře a tajze, což však vzhledem k obrovským vzdálenostem od asijských odbytišť není tak výhodné. Na zimu, kdy plocha pokrytá ledem výrazně expanduje, má Novatek vyjednaný swapový kontrakt s Katarem. Rusové budou plyn dodávat do Evropy, zatímco Katařané pošlou tankery do Asie.
Ústup ledovců otvírá větší prostor pro těžbu přímo na moři. Bloky v ruském arktickém šelfu si už prakticky rozparcelovali státní giganti Rosněfť a . Doprovod jim bude dělat kamarila natěšených západních koncernů, mezi nimiž figuruje americký , norský Statoil či , a také těžařů z Číny a Japonska. Partneři budou Rusům poskytovat chybějící know how a také finanční jištění.
Pokusy o zdolání Severního ledového oceánu začaly už v 16. století, avšak teprve na začátku 20. století se mořeplavcům podařilo překonat nástrahy zamrzajícího moře, které drtilo dřevěné lodě. Přesto zůstávaly severní trasy kvůli nutnosti používat drahé ledoborce pro obchodní lodě nedostupné. Jejich zpřístupnění by mohlo námořní dopravu ovlivnit stejně jako spuštění Suezského průplavu v roce 1869, které značně pomohlo obchodu mezi Evropou a Asií. Tání umožní zvýšit provoz na Severozápadní cestě, která vede podél severního pobřeží Severní Ameriky ke Kanadským arktickým souostrovím a spojuje Atlantský a Tichý oceán. Druhou klíčovou trasou je Severní mořská cesta, která se vine podél severního a východního pobřeží Ruska. Loni po trase poprvé projel tanker se zkapalněným plynem. Průjezd mu trval pouhých šest dní.
Z průjezdnosti Severního ledového oceánu a přilehlých moří budou profitovat i další firmy. Ruský těžařský moloch může dopravovat nikl a měď přes Severní mořskou cestu až do asijských odbytišť a ušetří miliony rublů za ledoborce. Z dolu Red Dog v severozápadní Aljašce se zinek a olovo dopravuje přes Beringovu úžinu. A provoz houstne. Zatímco loni na Severní mořské cestě projelo z Evropy do Asie 46 lodí, za letošní první pololetí byla vydána povolení k 204 průjezdům.
Mluvčí Novateku tvrdí, že společnost bedlivě sleduje studie k budoucímu vývoji podmínek v Arktidě a že je připravena na všechno, dokonce i na globální ochlazování. Díky pokročilé konstrukci budou lodě schopné proplouvat i kolem tlustších ker.
(Zdroje: NYT, FT, CNBC)