Spotřebou k růstu?

Nejdůležitějším tématem ekonomie jsou pravděpodobně hlavní faktory stojící za udržitelným růstem. I malé zvýšení ročního růstu vede v delším období k obrovskému zvýšení životního standardu dalších generací. Ekonomové se zmíněnými faktory zabývají již desetiletí, podle jejich názoru jsou rozhodující investice. Jejich zvýšení umožňuje vyšší spotřebu v budoucnu, debata se soustřeďuje zejména na to, ve kterých oblastech jsou nejdůležitější a zda může být některý typ investic kontraproduktivní.

Někteří ekonomové kladou důraz na investice do fyzického kapitálu. Například J. Bradford De Long a Lawrence H. Summers tvrdí, že investice do strojů a zařízení mají ve srovnání s jinými investicemi nejsilnější vliv na růst. Jiní zase poukazují na význam lidského kapitálu a vzdělání. A je pravdou, že investice do strojů asi nemají význam, pokud s nimi nemohou pracovat dostatečně vzdělaní zaměstnanci. Třetí škola pak zdůrazňuje přínosy investic do nových technologií a inovací.

Ekonomové si nejsou jisti ani tím, zda veřejný sektor může investice podpořit. Mělo by mít vysokoškolské vzdělání velkou míru státní podpory? Měly by se státem vlastněné firmy intenzivně věnovat základnímu výzkumu? Mělo by být zdanění kapitálových příjmů nízké? V jádru se ale shodněme na tom, že růst podporují spíše investice, ne spotřeba. Byl jsem proto překvapen, když ekonom Jared Bernstein začal tvrdit opak. V reakci na poslední projev prezidenta Obamy uvedl, že kupní síla střední třídy je pro růst klíčová, protože tito lidé mají velký mezní sklon ke spotřebě a ne k úsporám či investicím. Je to tedy teorie růstu naruby. Žádná z posledních významných knih a učebnic týkajících se růstu neobsahuje tvrzení, že cesta k udržitelnému růstu vede přes vysoký sklon ke spotřebě. Touto proměnnou se dokonce vůbec nezaobírají. Například Robert Barro a Xavier Sala-i-Martin tvrdí, že spotřeba je funkcí bohatství a tím zároveň ukazují, že pro růst není důležitá spotřeba, ale investice.

Bernstein poukazuje na to, že spotřebitelské výdaje tvoří v USA asi 70 % HDP, tím se ale nic nevysvětluje. Velká váha spotřeby neříká nic o tom, zda je růst tažen investicemi nebo ne. Philippe Aghion a Peter Howitt se ve své knize soustředí na to, jak může být růst zvýšen ekonomickou politikou. Ani zde ale nenalezneme doporučení k tomu, aby se zdroje přesunuly směrem k těm, kteří chtějí hodně utrácet. Namísto toho nalezneme úvahy o podpoře konkurence, investicích do vzdělání, snižování volatility a rizika a o liberalizaci obchodu a podpoře demokracie. Ekonomický růst začíná investicemi a končí spotřebou. Ne opačně. Pokud bude ohledně tohoto vztahu panovat zmatek, neměli bychom být překvapeni tím, že růst je nízký.

Autorem je Casey B. Mulligan, který působí jako profesor ekonomie na University of Chicago.

(Zdroj: Economix)