V dnešní době máme k dispozici údaje o vývoji hlavních světových ekonomik za posledních tisíc let. Objevuje se tak obrázek, který je někdy v rozporu s tím, jak jsme uvedený vývoj vnímali dříve. Lidé v oblasti Středozemí byli mnohem více vzdělaní, než jsme se doposud domnívali. Nechali za sebou řadu dokumentů ve formě vládních účtů, účtů obchodních společností, daňových záznamů a podobně. Odhadovaný vývoj reálného produktu na hlavu v evropských zemích v letech 1270–1870 ukazuje graf (v dolarech roku 1990).
Uvedené odhady mimo jiné znamenají, že rozdíly v příjmech mezi Evropou a Asií pocházejí už ze středověku. Všimnout si musíme ale i toho, že rozdíly se prohlubovaly rovněž v Evropě. Británie a Holandsko nejdříve dohonily Itálii a Španělsko a poté zvyšovaly svůj náskok. Tahounem tohoto vývoje byla i holandská zlatá horečka a následně britská průmyslová revoluce. Podobný vývoj pak můžeme pozorovat rovněž v Asii. Japonsko totiž postupně předehnalo Čínu a Indii. Začalo ale s nižší úrovní příjmů než Británie a Holandsko a jeho růst byl pomalejší, takže své konkurenty předehnalo až po roce 1868. Odhadované příjmy na hlavu v jednotlivých zemích v dolarech roku 1990 shrnuje tabulka:
Pro popsaný vývoj byly klíčové dvě události. První z nich je epidemie moru neboli tzv. černá smrt, která propukla v západní Číně a rozšířila se i v Evropě. Zde během tří let snížila populaci přibližně o třetinu, během následujícího století pak o více než polovinu. Na jednotlivé ekonomiky měl tento šok rozdílný dopad. Lišily se totiž v typu zemědělství, ve věku, ve kterém ženy vstupovaly do manželství, ve flexibilitě nabídky práce a v kvalitě státních institucí.
Podobná krize měla v tehdejší Evropě obvykle zvýšit příjmy těch, kteří černou smrt přežili. Bylo pro ně totiž k dispozici více půdy a kapitálu. S opětovným růstem populace se ale tento trend měl zase otočit. V Itálii se tak skutečně dělo, ovšem v Británii a Holandsku ne. Ve Španělsku pak bylo půdy od počátku dostatek a pokles populace se projevil tím, že zničil obchodní vazby a ještě více od sebe izoloval už tak řídce osídlené oblasti. Španělsko tak neprošlo vlnou rostoucích příjmů na obyvatele jako zbytek zemí. V Asii žádné známky vlivu černé smrti na příjmy na hlavu nevidíme. Japonsko bylo izolováno a nemoc ho nikdy vážněji nepostihla. Čína pak čelila mongolským nájezdníkům, kteří zničili její institucionální systém.
Dalším významným faktorem byly nové obchodní cesty. Čekali bychom, že z nich těžilo zejména Španělsko a Portugalsko, ale Británie a Holandsko měly lepší institucionální systém, včetně lepší schopnosti vybírat daně a většího vlivu obchodníků na stát prostřednictvím parlamentu. Ten omezoval možnosti panovníka svévolně ovlivňovat obchod. Čína mezi lety 1405 a 1433 podnikla několik námořních cest na západ. Ty ukázaly, že v této oblasti je Čína technologicky vyspělejší a země začala uplatňovat politiku uzavřenosti. Podobně se začalo chovat Japonsko, Indie tak zůstala nejotevřenější asijskou ekonomikou. Prosperitu to zde ale nezvýšilo, protože státní správa byla neefektivní, což se negativně projevovalo například na majetkových právech.
Uvedené je výtahem z „Accounting for the great divergence“, autorem je Stephen Broadberry.
(Zdroj: VOX)