Mankiw: Finanční hvězdy si zaslouží hvězdné platy, prospívají všem

V roce 2012 získal Robert Downey Jr. za svou roli Iron Mana 50 milionů dolarů. Rozčiluje vás to? Připadá vám taková odměna jako velká nespravedlnost? Šli byste proti ní protestovat do ulic? Tyto otázky jdou do jádra diskuse o ekonomické nerovnosti. Průměrný Američan by na podobný plat musel pracovat asi 1000 let, Downey se díky němu lehce dostal mezi často diskutovanou úzkou skupinu lidí s mimořádně vysokými příjmy. Ale když se o něm s někým bavím, většinou žádné pobouření nevzbuzuje. Proč?

Jedním z důvodů je pravděpodobně to, že lidé chápou, jak si své peníze vydělal. Jeho film byl velmi úspěšný a generoval tržby ve výši 1,5 miliardy dolarů. Downey z toho získal pouze 3 %. Lidé nejsou zrovna tak pobouřeni tím, že si v roce 2013 vydělala autorka knihy Padesát odstínů šedi E. L. James 95 milionů dolarů nebo že basketbalová hvězda LeBron James získala 56 milionů dolarů. Když lidé na vlastní oči vidí, jak talent vydělává peníze, obvykle to v nich nevyvolává nesouhlas.

Řady boháčů ale netvoří jen herci, sportovci a spisovatelé. Většina z nich si vydělává způsobem, který není pro veřejnost tak transparentní. Příkladem jsou ředitelé společností. Jejich platy jsou bezpochyby výjimečné. V roce 2012 dosahoval medián platu ředitelů společností zahrnutých v indexu Standard & Poor’s 500 téměř 10 milionů dolarů. Zasloužili si to? Kritici tvrdí, že takové odměny představují odraz nefunkčnosti dozorčích rad společností. Ty nehájí zájmy akcionářů a namísto toho jsou příliš spřáteleni s managementem. Takový argument ale nevysvětluje výši platů v neobchodovaných společnostech, kde se odměny nacházejí na podobné úrovni. Nejpřirozenějším vysvětlením obrovských platů ředitelů firem tak je to, že hodnota dobrého vedení je mimořádně vysoká.

Ředitelé velkých společností se musí starat o miliardy dolarů bohatství akcionářů a tisíce zaměstnanců. Hodnota správných rozhodnutí je obrovská. Stačí se podívat na to, co udělal Steve Jobs pro Apple. Podobná situace panuje ve finančním odvětví, kde najdeme velkou část mimořádně vysokých odměn. Není pochyb o tom, že tento sektor je pro ekonomiku klíčový. Ti, kdo pracují v bankách, rizikovém kapitálu a dalších finančních firmách alokují zdroje do ekonomiky a na konkurenčním základě rozhodují o tom, která společnost a odvětví dostane finance. Je přirozené, že toto odvětví přitahuje ty nejtalentovanější. Výzkum navíc ukazuje, že odměny v uvedeném odvětví jsou předmětem velkého rizika. S vysokým rizikem pak musí jít ruku v ruce velké odměny.

Je pravda, že někteří lidé se obohacují na úkor jiných. Jako příklad lze uvést Bernarda Madoffa. Řešením však není plošná kritika příjmů, ale lepší regulace a kvalitní daňový systém, který zajistí, že bohatí zaplatí svou férovou část. Obecně se tak ale již děje. Superhrdinové ve filmech jsou motivováni altruismem, u lidí s vysokými příjmy tomu tak většinou není. Ovšem ve většině případů má jejich práce i přesto pozitivní dopad na veřejné blaho.

Autorem je profesor ekonomie na Harvardu N. G. Mankiw. 

(Zdroj: NYTimes)